| Rok: | 2008 |
| Hrají: | Ben Barnes
|
CZE premiéra: 19.6.2008
Letopisy Narnie: Princ Caspian
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotili 3 uživatelé )
Psema   |
Jajar |
Toren1 |
. : Recenze
První díl Letopisů Narnie nebyl rozhodně žádný filmařský skvost, ale své diváky si i přes svou nezávadnou průměrnost bez problémů našel a vydělal po celém světě tolik peněz, že bylo jen otázkou času, kdy se začne uvažovat o dalších dílech. Tři roky utekly jako voda a čtyři dětští hrdinové se opět vydávají do země Aslanovy, aby zde vypráskali zlotřile zlotřilého zloducha. Zima už je dávno pryč, paloučky v Narnii opět upravily sekačky Přemka Podlahy a mluvící zvířeně a kouzelným tvorům nezbývá po víc jak tisícovce let relativního klidu nic jiného, než postavit se nepříteli, jenž hodlá vyhladit vše, co nemá dvě lidské nohy. Krutovládce Miráz totiž na rozdíl od svého synovce Kaspiana nezná slitování a při honbě za narnijským trůnem neváhá podříznou či zastřelit ani „své“ vlastní plémě. Právoplatný dědic trůnu Kaspian však s malou pomocí včas utekl a nevědomky přivedl na pomoc bájné krále, kteří Narnii již jednou ze spárů tyrana vytrhli. A nebyli bychom v pohádce, kdyby ani tentokrát síly dobra nezvítězily a ti špatní neskončili tak, jak si podle věrouky zaslouží.
Pakliže byly první Letopisy naivním dětským filmem, jenž ztrácel z přibývajícím časem půdu pod nohama a kouzelnou auru okolo, dvojka tohle všechno bez problémů dotahuje a přidává pár záporů jako otravný bonus. A to jak v rámci příběhu, tak filmařského umu. Princ Kaspian nádherně ukazuje, jak moc je pro některé tvůrce náročné adaptovat tenčí svazky. Útlá Narnie totiž ani přes relativně hutnou mytologii nevlastní příliš silné příběhy a je tedy výhradně na filmařích, aby došli k rozhodnutí, zda budou nastavovat řídkou kaši, nebo si vystačí s kouskem masa bez omáčky. Andrew Adamson vsadil stejně jako posledně na první možnost, zapřáhl kamarády scenáristy a pokusil se z křehké dějové linky vykouzlit příběh, dostačující na stopáž přes dvě hodiny, čímž pokračování epické rodinné podívané trpí ze všeho nejvíc. Přemrštěná délka je i přes spoustu monumentálních bitev, několik nových dialogů a nekonečné bloumání po lesích až příliš dlouhým soustem, z něhož se tvůrčímu týmu ani přes všechnu snahu nedaří vykroutit. Jedna bitka by šla vyškrtnout takřka kompletně, zdlouhavé putování po krajině jakbysmet a kdyby k tomu střihači přidali i ježíšovského Aslana, poslal bych jim basu vychlazené Plzně spolu s děkovným dopisem a přiloženou fotkou, kde se jim klaním za odvahu odstranit otravného, mentorujícího a ke všemu vševědoucího a líného lva z každého framu filmu.
Jenže na onen dopis by nakonec asi stejně nedošlo. Proč? Protože Andrew Adamson. Režisér prvních dvou dobrodružství protivného zeleného zloba Shreka se ani za tři roky nenaučil příliš režírovat a na Princi Kaspianovi je to hodně znát. Nemluvím teď jen o místy nenavazujících záběrech (letmo jsem napočítal tři takové momenty), ale především pak o jednotlivých filmových atributech, které se Adamsonovi nedaří prvních 30 minut dostat z filmu lopatou, a tak na ně později bere pro jistotu sbíječku. Scénám chybí jakýkoliv prvek dramatu, ačkoliv se o něj tvůrce zjevně každých deset vteřin snaží, vtípky postrádají eleganci a ladnost, jež by mohly vést k jejich dlouhodobému zapamatování, pohádková atmosféra se vypařila spolu s dospělými králi a královnami na konci jedničky a herci (ať už jakkoliv špatní) nemají takřka žádné vedení. Věřte mi, že není nic smutnějšího, než když přes dvě hodiny sledujete, jak pana režiséra poslouchají jen potvůrky, vzniklé v počítačích odborníků z WETY, zatímco dětští představitelé kulhají od místa k místu a všude se tváří jako by jim jejich spolužáci o pracovním volnu rozkopávali bábovičky.
William Moseley je možná v reálu sympaťák, ale ve filmu byste mu nejraději dali pár facek. Ať už proto, že se jeho postava chová jako absolutní hovádko s „šampónovským“ účesem, či ze stejného důvodu, jaký jste měli minule – neumí moc hrát. To je ovšem výsada i zbytku sestavy. Filmová Zuzana je i napodruhé neskutečně mdlá i přesto, že její představitelka notně povyrostla a snaží se mermomocí zahrát vážnější city k pohlednému Kaspianovi, charisma dospělejšího Edmunda utápí pod rouškou zhovadilostí samotný scénář, jenž nedá jedné z mála „cool“ figurek druhého dílu dostatek prostoru a malá Lucinka je stále příliš malá na to, aby se o ní dalo mluvit jinak, než o roztomilém diblíkovi s největším talentem z celého ansámblu. Ben Barnes jako Kaspian už jen potvrzuje vše, co z Narnie čiší na sto honů. Totiž to, že je na první pohled opravdu hezká, přívětivá a divácky atraktivní, ale pod slupkou nemá nic víc než náznaky, z nichž lze vyčíst, jakým filmem mohla Narnie být, kdyby a) měla lepší uchopení, b) vykašlala se na biblické odkazování a c) měla k dispozici někoho, kdo je schopný odtrhnout zrak od Pána prstenů a jít si svou vlastní cestou vstříc vlastnímu filmovému zpracování.
Adamsonův film totiž dokáže být zajímavý. Prakticky všechny bitevní scény jsou natočené tak, že vás zaryjí do sedačky, souboj muže proti muže je střetem vyrovnávajícím se i několika chvílím z Jacksonova opus magnum a digitální postavičky spolu s monumentální výpravou a speciálními efekty jsou skutečně tím, čím mají být – tj. prostředkem k uvolněné letní zábavě, u níž se dokáží bavit všichni bez rozdílu věku či pohlaví. Jenže Adamson na podobný film prostě nemá buňky. To že zvládne natočit několik skvělých scén nezakryje potíže, s nimiž se film a posléze i diváci v kinech musí popasovat. K čemu jsou výborné šermířské duely, když postavám chybí pořádná propracovanost a stávají se jen tuctovými figurínami? Na co je spektakulární závěrečná řezanice, když dopředu víte, že přijde kouzelný lev a všechny zachrání? Adamson až příliš sází na to, že si věci zařadíte do kontextů a přivřete nad jeho vypravěčskou neschopnost obě oči. Jenže to udělají leda tak děti, nikoliv jejich dospělí opatrovníci.
Sám režisér tak zaškatulkoval nadějnou filmovou ságu do řemeslně slušně odvedené, ovšem naprosto sterilní podívané pro malé publikum, jemuž se v neděli odpoledne zamlouvá i Princezna Fantagiro. Narnie potřebuje zdrsnit, zhutnit a především povýšit na filmy, z nichž bude sálat atmosféra a jedinečnost smyšleného světa. Předloha to v sobě i přes všechny své vady měla, film však cokoliv takového postrádá. Doufejme tedy, že až připluje Jitřní poutník a spolu s ním i nový režisér, dočkají se pořádného fantasy blockbusteru nejen nenáročné děti, ale i ti, kteří se již dávno nestarají o své panenky Barbie, autodráhy či pečlivě zaštupované plyšáky.
První díl Letopisů Narnie nebyl rozhodně žádný filmařský skvost, ale své diváky si i přes svou nezávadnou průměrnost bez problémů našel a vydělal po celém světě tolik peněz, že bylo jen otázkou času, kdy se začne uvažovat o dalších dílech. Tři roky utekly jako voda a čtyři dětští hrdinové se opět vydávají do země Aslanovy, aby zde vypráskali zlotřile zlotřilého zloducha. Zima už je dávno pryč, paloučky v Narnii opět upravily sekačky Přemka Podlahy a mluvící zvířeně a kouzelným tvorům nezbývá po víc jak tisícovce let relativního klidu nic jiného, než postavit se nepříteli, jenž hodlá vyhladit vše, co nemá dvě lidské nohy. Krutovládce Miráz totiž na rozdíl od svého synovce Kaspiana nezná slitování a při honbě za narnijským trůnem neváhá podříznou či zastřelit ani „své“ vlastní plémě. Právoplatný dědic trůnu Kaspian však s malou pomocí včas utekl a nevědomky přivedl na pomoc bájné krále, kteří Narnii již jednou ze spárů tyrana vytrhli. A nebyli bychom v pohádce, kdyby ani tentokrát síly dobra nezvítězily a ti špatní neskončili tak, jak si podle věrouky zaslouží.
Pakliže byly první Letopisy naivním dětským filmem, jenž ztrácel z přibývajícím časem půdu pod nohama a kouzelnou auru okolo, dvojka tohle všechno bez problémů dotahuje a přidává pár záporů jako otravný bonus. A to jak v rámci příběhu, tak filmařského umu. Princ Kaspian nádherně ukazuje, jak moc je pro některé tvůrce náročné adaptovat tenčí svazky. Útlá Narnie totiž ani přes relativně hutnou mytologii nevlastní příliš silné příběhy a je tedy výhradně na filmařích, aby došli k rozhodnutí, zda budou nastavovat řídkou kaši, nebo si vystačí s kouskem masa bez omáčky. Andrew Adamson vsadil stejně jako posledně na první možnost, zapřáhl kamarády scenáristy a pokusil se z křehké dějové linky vykouzlit příběh, dostačující na stopáž přes dvě hodiny, čímž pokračování epické rodinné podívané trpí ze všeho nejvíc. Přemrštěná délka je i přes spoustu monumentálních bitev, několik nových dialogů a nekonečné bloumání po lesích až příliš dlouhým soustem, z něhož se tvůrčímu týmu ani přes všechnu snahu nedaří vykroutit. Jedna bitka by šla vyškrtnout takřka kompletně, zdlouhavé putování po krajině jakbysmet a kdyby k tomu střihači přidali i ježíšovského Aslana, poslal bych jim basu vychlazené Plzně spolu s děkovným dopisem a přiloženou fotkou, kde se jim klaním za odvahu odstranit otravného, mentorujícího a ke všemu vševědoucího a líného lva z každého framu filmu.
Jenže na onen dopis by nakonec asi stejně nedošlo. Proč? Protože Andrew Adamson. Režisér prvních dvou dobrodružství protivného zeleného zloba Shreka se ani za tři roky nenaučil příliš režírovat a na Princi Kaspianovi je to hodně znát. Nemluvím teď jen o místy nenavazujících záběrech (letmo jsem napočítal tři takové momenty), ale především pak o jednotlivých filmových atributech, které se Adamsonovi nedaří prvních 30 minut dostat z filmu lopatou, a tak na ně později bere pro jistotu sbíječku. Scénám chybí jakýkoliv prvek dramatu, ačkoliv se o něj tvůrce zjevně každých deset vteřin snaží, vtípky postrádají eleganci a ladnost, jež by mohly vést k jejich dlouhodobému zapamatování, pohádková atmosféra se vypařila spolu s dospělými králi a královnami na konci jedničky a herci (ať už jakkoliv špatní) nemají takřka žádné vedení. Věřte mi, že není nic smutnějšího, než když přes dvě hodiny sledujete, jak pana režiséra poslouchají jen potvůrky, vzniklé v počítačích odborníků z WETY, zatímco dětští představitelé kulhají od místa k místu a všude se tváří jako by jim jejich spolužáci o pracovním volnu rozkopávali bábovičky.
William Moseley je možná v reálu sympaťák, ale ve filmu byste mu nejraději dali pár facek. Ať už proto, že se jeho postava chová jako absolutní hovádko s „šampónovským“ účesem, či ze stejného důvodu, jaký jste měli minule – neumí moc hrát. To je ovšem výsada i zbytku sestavy. Filmová Zuzana je i napodruhé neskutečně mdlá i přesto, že její představitelka notně povyrostla a snaží se mermomocí zahrát vážnější city k pohlednému Kaspianovi, charisma dospělejšího Edmunda utápí pod rouškou zhovadilostí samotný scénář, jenž nedá jedné z mála „cool“ figurek druhého dílu dostatek prostoru a malá Lucinka je stále příliš malá na to, aby se o ní dalo mluvit jinak, než o roztomilém diblíkovi s největším talentem z celého ansámblu. Ben Barnes jako Kaspian už jen potvrzuje vše, co z Narnie čiší na sto honů. Totiž to, že je na první pohled opravdu hezká, přívětivá a divácky atraktivní, ale pod slupkou nemá nic víc než náznaky, z nichž lze vyčíst, jakým filmem mohla Narnie být, kdyby a) měla lepší uchopení, b) vykašlala se na biblické odkazování a c) měla k dispozici někoho, kdo je schopný odtrhnout zrak od Pána prstenů a jít si svou vlastní cestou vstříc vlastnímu filmovému zpracování.
Adamsonův film totiž dokáže být zajímavý. Prakticky všechny bitevní scény jsou natočené tak, že vás zaryjí do sedačky, souboj muže proti muže je střetem vyrovnávajícím se i několika chvílím z Jacksonova opus magnum a digitální postavičky spolu s monumentální výpravou a speciálními efekty jsou skutečně tím, čím mají být – tj. prostředkem k uvolněné letní zábavě, u níž se dokáží bavit všichni bez rozdílu věku či pohlaví. Jenže Adamson na podobný film prostě nemá buňky. To že zvládne natočit několik skvělých scén nezakryje potíže, s nimiž se film a posléze i diváci v kinech musí popasovat. K čemu jsou výborné šermířské duely, když postavám chybí pořádná propracovanost a stávají se jen tuctovými figurínami? Na co je spektakulární závěrečná řezanice, když dopředu víte, že přijde kouzelný lev a všechny zachrání? Adamson až příliš sází na to, že si věci zařadíte do kontextů a přivřete nad jeho vypravěčskou neschopnost obě oči. Jenže to udělají leda tak děti, nikoliv jejich dospělí opatrovníci.
Sám režisér tak zaškatulkoval nadějnou filmovou ságu do řemeslně slušně odvedené, ovšem naprosto sterilní podívané pro malé publikum, jemuž se v neděli odpoledne zamlouvá i Princezna Fantagiro. Narnie potřebuje zdrsnit, zhutnit a především povýšit na filmy, z nichž bude sálat atmosféra a jedinečnost smyšleného světa. Předloha to v sobě i přes všechny své vady měla, film však cokoliv takového postrádá. Doufejme tedy, že až připluje Jitřní poutník a spolu s ním i nový režisér, dočkají se pořádného fantasy blockbusteru nejen nenáročné děti, ale i ti, kteří se již dávno nestarají o své panenky Barbie, autodráhy či pečlivě zaštupované plyšáky.
Datum: 18.6.2008 19:47 | FILM: 
Autor: Petr Semecký