Giacchino už u třetí Mission Impossible a především Speed Racera ukázal, že má cit pro míšení mnoha chutí, a ač přistupuje ke skládání s mladistvým zápalem, nebojí se ani vrátit o pár let zpátky a uctít nějakou tu klasiku. Obzvlášť, pokud jde o projekt, u něhož je třeba odkazovat ke kořenům. Platilo to pro Cruiseovu akční řežbu, mrazivé Monstrum, cartoonového jezdce Emila Hirsche a platí to i pro Star Trek. Je ale dobře, že Giacchino nesklouzl k vykrádání Goldsmithe či někoho jiného. Naopak. Zachoval si svůj vlastní styl a jen jím místy propletl melodie, z nichž se fanouškům nostalgicky zvedají chloupky na zátylku. To platí především pro závěrečné tracky soundtracku, citující buď úplně (To Boldly Go), anebo částečně (výtečná směska End Credits). Zbytek je i přes trekovskou atmosféru výhradně giacchinovskou jízdou s mnoha vrcholy a velmi mělkými pády.
Jestli se dá album jedenáctého Star Treku shrnout jedním slovem, je jím rozhodně epika. Ta vystrčí růžky již při úvodní skladbě Star Trek, při které Giacchino graduje ústřední melodii filmu tak pečlivě, že vám z toho mohou povolit svěrače. A ani další části nepolevují. Nailin' The Kelvin je akční smršť zarážející do sedačky (aby ne, když hraje při úvodní vesmírné přestřelce), Labor of Love pro změnu vyvolává emoční vlnobití, Hella Bar Talk poprvé vytáhne do boje téma osudovosti, které naplno propuká v – nebojím se to říct – geniální Enterprising Young Men, narvané až po okraj monumentálností, míšenou s mladistvou hravostí a dirigentskou jiskrou. Giacchino tím sice na čas opustí velkolepou pózu, ale chuťové pohárky zasytí dokonale. V následujících skladbách jde spíše po budování atmosféry, ponořené do temnějších a burácivějších odstínů. Platí to hlavně pro Nero Sighted a Nice to Meld You. V Run and Shoot Offense si bere zpátky žezlo akčnější poloha, ale v pozadí je neustále nádech předchozích částí, s nimiž Giacchino neustále pracuje – rozvíjí je. To platí jak pro melodii patřící posádce Enterprise, tak romulanské hrozbě, u níž přijdou často ke slovu i chorály.
Jestliže Abrams dodal Star Treku lesk a „koule“, Giacchino přihodil vesmírný rozměr, za který by se nemusel stydět ani sám Goldsmith. Ba co víc, mám pocit, že by Giacchina hodně chválil. Jeho soundtrack totiž zůstává věrný zajetému stylu, ale přichází s vydatnou dávkou nové energie a dává Star Treku parádní šmrnc. Takový, který vám rozproudí krev v žilách a donutí vás blblat si ústřední melodii neustále dokola. Něco podobného jsem zažil jen u prvního trekovského celovečeráku a Prvního kontaktu, kde se Goldsmith utrhl ze řetězu. Bez skrupulí adept na album roku.
Skladatel: Michael Giacchino
Vydavatel: Varese Sarabande
Celková délka: 44:52
Seznam skladeb:
1) Star Trek (1:01)
2) Nailin' the Kelvin (2:09)
3) Labor of Love (02:51)
4) Hella Bar Talk (01:55)
5) Enterprising Young Men (01:55)
6) Nero Sighted (03:23)
7) Nice to Meld You (03:13)
8) Run and Shoot Offense (02:04)
9) Does It Still McFly (02:03)
10) Nero Death Experience (05:38)
11) Nero Fiddles, Narada Burns (02:34)
12) Back from Black (00:59)
13) That New Car Smell (04:46)
14) To Boldly Go (00:26)
15) End Credits (09:11)