FILMO.cz | Paprika (2006)

. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )

Justy

. : Recenze

Filmy Satoshiho Kona většina kritiků považuje za "zvláštní" a většina lidí za "divné". Mnozí jej vyzdvihují jako japonského Davida Lynche, a někteří jdou dokonce o něco dál s tvrzením, že Lynch se od něj má ještě hodně co učit. Na Papriku se tím pádem spousta psycho-pozitivních otaku těšila skoro jako na předčasné Vánoce. Do jaké míry se jejich očekávání naplnila, je předmětem mojí recenze.
Zápletka je vcelku jednoduchá. Z psychoterapeutické výzkumné laboratoře byl ukraden prototyp přístroje DC-Mini, který se dokáže nabourat do snů libovolného člověka, monitorovat je, a dokonce je pozměnit. Průnik do pacientovy mysli může pomoci lékařům v léčení duševních nemocí, ale ve špatných rukou dokáže přístroj udělat během okamžiku z člověka blábolivý, slintající uzlíček, nebo ještě hůř, nebezpečného psychopata. Psychoterapeutka Chiba Atsuko, spolu s doktorem Tokita Kosaku, vynálezcem přístroje, zahajuje po neznámém zloději pátrání. Brzy se ale uvnitř vyšetřovacího týmu začínají dít podivné věci... jeden po druhém jeho členové upadají pod vliv DC-Mini a přesun děje mimo objektivní realitu začíná. Řekněme si to na rovinu. Kdo čekal vizuální orgie v podobě neskutečných transformací a záběrů, ze kterých se vám bude motat hlava, bude naprosto spokojen. Film navíc vychází i v HD verzi, která určitě způsobí nemálo závratí (nedejbože epileptickývh záchvatů) u domácích kin (a nechci si ani představit, co by se mnou provedlo klasické plátno). Animace si vážně zaslouží jedině chválu, kombinuje umírněnější manga styl (Jin Roh, Ghost in the Shell) s moderní počítačovou grafikou a výsledný obraz nemá daleko k dokonalosti.
S příběhem je to ale složitější. Pro srovnání si vyberu Perfect Blue, Konův debut, který se Paprice podobá hned v několika směrech. Zatímco ale v Perfect Blue byla hlavním kladem kousavá nejistota, jestli je tak strašně šílený okolní svět, nebo hlavní hrdinka, přičemž každé nové probuzení s sebou neslo až schizofrenní děs, a od půlky filmu se příběh točil jen kolem hledání "pravé" reality, Paprika si od půlky na realitu ani nehraje a rozjíždí kaleidoskopické drama, které se zdá být spíš náhledem do mysli těžkého neurotika, který už přestává rozlišovat mezi "normálním" světem a svými vizemi.
Dobře se dá rozvoj příběhu demonstrovat na karnevalovém průvodu, který celý děj Papriky doprovází. Lednička s rádiem uvnitř kráčí mezi židlí a stojanem na knihy, do pochodu hraje kapela žab, následuje skříň, televize, kandelábr, schránka, auto a pohovka... nad tím vším se tyčí šéf výzkumu na trůně pod slunečníkem a s nadšením sobě vlastním pronáší hlášky, hodné houbičkami sjetého Forresta Gumpa. Od začátku filmu se k pomyslnému "defilé magorů" přidávají další a další lidé a naši hrdinové nakonec čelí něčemu tak bizarnímu, že si vážně budete připadat jako v šíleném snu. V zacházení s realitou ovšem tkví i hlavní problém. Zatímco v Perfect Blue nakonec všechen paranormální marast vyplave na povrch a divákovi se dostane náležitého vysvětlení, v Paprice Kon používá berličku DC-Mini jako omluvu za to, že valná většina filmu je opravdu materiál pro choré mozky.
Objevuje se spousta nápaditých motivů a odboček, které jsou ale v příštím momentě nekompromisně zadupány již zmíněným průvodem šílenců. V závěru se Kon dokonce uchýlil k jakési zvláštní formě klišé, což mě v záplavě abnormalit překvapilo natolik, že jsem ani nestihl být iritován. Paprika je jakýmsi Konovým osobním vítězstvím formy nad obsahem, zvláštní ukázkou expresionismu, který má spíš než propracovaný příběh nabídnout netradiční prožitek. Účel byl v tomto směru splněn na jedničku s hvězdičkou, protože námi vnímaný pevný svět, kde se dokážeme pohodlně usadit mezi neměnné a stabilní jistoty, se v Konových rukou mění v rozměklou plastelínu, se kterou je možné si libovolně hrát. Nabízí se ale otázka, jestli totéž nedokázalo o celých devět let dříve a o dost méně těžkopádně právě Perfect Blue.
Paprika není špatné anime, a i do průměru má celkem daleko, ale o jeho mílové vzdálenosti ke skutečné špičce svědčí také to, že i když u nás jako jedna z mála rarit vychází na DVD, fanoušci nespokojeně brblají, že se mohlo pozornosti dostat v prvé řadě jiným kouskům. Za neskutečnou fůzi hudby a podivných kreací při průvodu ale musím přidat půl hvězdy, protože šlo jednoznačně o nejlepší momenty filmu.

Datum: 28.7.2007 20:03 | FILM:

Autor: Lukáš Lahoda