FILMO.cz | Avatar / Avatar (2009) | Trailery

Jdete do kina na 2012… bum, trailer na Avatar (byť v prý odporném českém dabingu). Zapnete počítač… plesk, trailer na Avatar (díky bohu v původním znění). A pokud bydlíte v Americe a koukáte na Glee… třesk, o reklamní pauze na vás vyskočí další porce modrých křováků od „Big Jima“ a jeho týmu revolucionářů. Ano, někdy zaoceánským divákům závidím, ale díky internetu nemusíme smutnit dlouho. Televizní upoutávka se totiž záhy dostala na síť v prvotřídní kvalitě, a i když není střihově dokonalá a zmizelo z ní kvůli PG ratingu spousta prima hlášek o zabíjení apod. (ani na Hell, yeah se nedostalo), pořád drtí koule jako ten nejlepší svěrák v tatínkově vyšperkované dílně. Jimbo prostě ví, jak na nás, a postupně dávkuje nejen nové záběry, ale především romantické úryvky mezi dvěma postavami z jedniček a nul, jimž do posledního písmenka baštím i patetické dialogy o silném srdíčku a postrádání strachu. Možná je to tím, že jsem beznadějný romantik, ale mnohem pravděpodobnější je, že v Cameronových rukách i podobné scény vyznívají naprosto bezproblémově a vy se nad nimi ani nepozastavíte, protože trikově tu všechno sedí perfektně. Což o akčním infernu v závěru platí tuplem. Už jen za to neslevím s maximálního hodnocení. Jak se to jen říká? Že je láska slepá? Budiž.

Avatar horečka se šíří rychlostí světla a Foxové přidávají pod kotlem dalším trailerem, tentokráte určeným pro asijské publikum, které je více než zbytek světa lákané na romantiku dvou modrásků, jejichž postupné sbližování má být jedním z hlavních témat snímku. A pokud jste ani po minulé ukázce nevěřili, že emoce budou poletovat vzduchem i při interakci dvou digitálních postav, pak by vám nový sestřih mohl nabídnout dostatek důvodů ke změně názoru. Výuka střelby mezi Jakem a Neytiri zřetelně ukazuje, že Cameron ví, jak z počítačů vydolovat srdeční poryvy a nebude váhat ani vteřinu, aby nám nechal (pod)hrudní svalstvo bubnovat v zatraceně rychlém tempu. Jediné, co nejnovějšímu traileru ubírá na působivosti, jsou poněkud nedomrlé přechody mezi hudebními tématy a některými scénami. Jako by šlo jen o hrubý sestřih, ke kterému se už střihač nestihl vrátit. Ale to by vám náladu kazit nemělo, náhradou totiž dostanete slušnou porci nových záběrů. A všechny jsou lahodnější než čerstvě upečený Sacher.

Sbírali jste po teaseru čelist z podlahy? Pak se neodvážím tipovat, kde ji naleznete po frontálním útoku podepřeným vším, co má železný Jim po ruce a co se nerozpakuje ani okamžik použít.V překladu to znamená víc jak tříminutovou nálož fantastických obrázků, z nichž není možné rozeznat mezi skutečností a fikcí, pixely a živým masem, Samem Worthingtonem a jeho modrým alteregem. Skutečně, Avatar do puntíku splňuje to, co jeho tvůrce slíbil, a přiváží náklaďák spektakulárních výjevů, cisternu emocí a životem oplývající postavy z jedniček a nul, jejichž romance funguje již na krátké ploše „pouhého“ traileru, a to lépe než všechny romantické komedie a dramata za posledních – no ano - 11 let. A na Titanik nenarážím náhodou, jelikož nejen ten vám bodrý střihač v průběhu necelých 200 vteřin připomene. Spolu s ním si v perfektně gradovaném třetím aktu zrekapitulujeme (s výjimkou Propasti) celou Cameronovu filmografii, a je to výčet, který vám chtě nechtě vyvolá husí kůži. Samozřejmě za předpokladu, že ji nedostanete už o dvě minuty dříve, kdy se rozezní Jablonskyho My Name is Lincoln a váš mozek zaplaví myšlenka, že tohle je film, který odstartuje novou éru kinematografie. Ve 3D umřeme blahem.

No do háje, Jime, tys to vážně dokázal. Od Avatara se čekala v rámci CGI minimálně evoluce, skutečnost je však taková, že Cameron doopravdy překonává vše, co dosud počítače vyrobily, a já se to nebojím označit za revoluci s velkým R.
Vzpomínáte na Roberta Zemeckise a jeho umělohmotnou trapárnu jménem Beowulf? A co takhle na digitálnost Jar-Jara Binkse a sterilitu nové trilogie Hvězdných válek? Tohle všechno Cameron šmelcuje hned prvním záběrem na avatara Sama Worthingtona, jenž si nejenže nese rysy své lidské předlohy, ale skutečně mu věříte těch pár emočních poryvů, grimasy a především ŽIVOT v očích. Nechápu, jak to Velký Jim dokázal, ale už dobrou půlhodinu koukám na monitor jako čerstvě vykopaná myš a nechápu, že tohle stálo „jen“ 200 milionů. Tipoval bych to totiž někam na půl miliardy, a to jsem na mizerné triky (jako třeba u King Konga) – s čestnou výjimkou Stephena Sommerse – hodně háklivý.
Někdo může nadávat na přebarvičkovanou stylizaci Pandory, jenže Cameron podobný styl předem sliboval a fauna, flora i celkový look mírumilovného měsíce vypadají skutečně tak, že byste si nejraději rezervovali lístky a odletěli ještě dnes. Největším důkazem Cameronovy velikosti pro mě ovšem nejsou spektakulární záběry z „matky všech bitev“, nýbrž poslední „shot“, v němž jsou emoce dvou digitálních postav doslova hmatatelné. A že je teaser střižený naprosto neoriginálně? Vážně vás to teď zajímá?