O retrospektivě se říká, že nefunguje, je-li přehnaná. V Dokonalém triku se povedlo prokombinovat nemálo rovin vyprávění, přesto ale nesklouzl do zmatku. Divák ho mohl v klidu pochopit, propojit si nitky a odcházet z kina s čelistí na zemi. Temný rytíř je chronologicky vyprávěnou, ale perfektně vykonstruovanou dějovou linií. Scénář musel být podložen kvalitní režií a Christopher dokázal se scénářem vytvořit opravdové zázraky. Daří se mu rozehrát hru o životy na několika místech zároveň, využít morálních dilemat a přesto nepoučuje ani neposílá trapná poselství divákovi. Spolu s bratrem obrátil během scénáře úhel pohledu na každou postavu a ukázal je v jiném světle. Daří se mu atmosféricky vylíčit depresivní, tísnivou atmosféru snímku, která je zapříčiněná geniálně napsanou postavou hlavního záporáka. Pominu na chvíli mistrovství Heatha Ledgera a sklouznu spíš k jeho dialogům. Joker celý snímek působí dojmem, jakoby celý scénář četl již na začátku a podle toho se zařídil. Díky jeho šílenství a postoji ke Gothamu nelze absolutně odhadnout, co se může dít dál. Jeho možnosti jsou scénáristicky prakticky nevyčerpatelné. Přesto se ale Nolanům daří odkazovat na první díl s Jackem Nicholsonem. Díky promyšlenosti Jokera je divák bezprostředně v sále atakován. Díky promyšlenému zmatku, který není schopen předpovědět, se stává účastníkem událostí.
Všichni jsme se báli, že Heath Ledger všechny herecké party Temného rytíře přebije (nejen proto, že na sebe strhl divákovu pozornost z pochopitelných důvodů, pokoj mu). První záběry, trailery, fotografie i plakáty ukazovali, že Joker si možná ukradne film pro sebe a víc bude film o něm než o tom stále stejném Batmanovi. Je paradoxní, že právě Batman se stálou nejméně uvěřitelnou postavou celého příběhu. Nolanovi se ovšem vypořádali s dialogy velmi svědomitě a charaktery filmu jsou si velmi vyrovnané. Heath Ledger odvedl nepochybně skvělou práci. Ledgerův Joker změnil Nicholsonova na groteskní retro postavičku ze starých časů. Přesto ale dialogy neváznou ani Batmanovi či Harvey Dentovi. Dent v podání Aarona Eckharta funguje skvěle stejně jako Alfred či komisař Gordon. Dokonce i Maggie Gylenhaal, i přes mé značné osobní nesympatie, zapůsobí charismatem (a upřímně vše je lepší než Katie Holmes). Každý ve filmu dostává svůj kousek prostoru. Je skoro překvapením, že svůj prostor měli možnost využít i vedlejší role. Temný rytíř skvěle předvádí, že i s málem, je-li funkční, se dá udělat velký cirkus. Mohl bych psát další dlouhé odstavce rozborů skvěle ztvárněného Jokera. Nenapíšu. Joker je jednoduše dokonalým a hlavně děsivým záporákem, který v mém osobním žebříčku předběhl Darth Vadera (geekové odpustí) a posadil se vedle Freddyho Crugera.
Mohlo by se zdát, že je Temný rytíř pouze o vztazích mezi postavami a akce se vytratila tatam. Krása Temného rytíře ale spočívá v tom, že akce není samoúčelná. Vše má své logické opodstatnění, vezmete-li v potaz, že onu akci řídí schizofrenní šílenec. Přes minimum akčních sekvencí jsou světlé momenty akce natočeny na co nejméně záběrů. Nic zbytečného nikde nečouhá. Velkou měrou se na způsobu natáčení akce podepsal fakt, že film běží v IMAXech po celém světě a rychlé střihy jsou do 3D kin jednoduše k ničemu. Zato kamion dělající v jediném záběru salto proti vám je pro IMAX zatraceně poutavým materiálem.
Souboje Batmana doznali ovšem velkou řadu změn. V prvním díle jsme při akci Batmana téměř nezahlédli. Christopher byl tehdy názoru, že bojující chlapík v netopýřím kostýmu vypadá při souboji groteskně, trapně a béčkově. Tentokrát se vydal odvážnější cestou a nabídl divákovi mnohem lepší podívanou než v prvním díle. Během natáčení Dokonalého triku měl jistě čas promyslet, jak natočit bojovou scénu Batmana, aniž by vyzněla hloupě.
Christopher Nolan si mimojiné libuje v tichu. Hudební doprovody jeho filmů nejsou nikterak velikášské. Pokouší se vytvořit tísnivou atmosféru (kterou vám díky tichu může zkazit jedině popcorn a brčko). Temný rytíř díky minimu hudby získává na realitě a i bez IMAXovskýh brýlí je atmosféra absolutně hmatatelná. Neznatelný podkres scény je velmi decentní a nesnaží se ze záběrů za každou cenu vytvořit „kulervoucí“ zábavu. Právě svou výjimečnou atmosférou a využíváním ticha je Temný rytíř stylovou podívanou, která zamrazí. Zack Snyder (kterého já a Psema opravdu přestáváme mít rádi) by se od Christophera měli učit a nehrát jen na efekt. Ostatní komiksové packaly raděj ani nezmiňovat, však my si ji podáváme v novinkách velmi často.
Coby student umění si nemohu odpustit metaforu. Podívám-li se na obraz a vidím, že někde chybí odstín či kontura pro vyvážení díla, Temný rytíř je dokonalým obrazem. Je vyváženou podívanou, moderním Shakespearem, mistrovským dílem. Bourá přehradu konzervativních názorů a argumentů, které se snaží odtrhnout teenagery a bývalé teenagery s infantilními sklony od ideálů komiksových postav zastupujících veřejně komerční stránku filmu. Komiksový geek může povstat a ukázat na svého rodiče či prarodiče prostředníček, protože Temný rytíř je filmem, na který historie jen tak nezapomene. Povinná látka každého filmaře, ode dnes. Zahanbuje všechny, kteří byli před ním a nastavuje laťku neskutečně vysoko pro ty, kdo budou po něm. Začínající filmaři mohou začít uvažovat o emigraci do jeskyní mezi domorodce a doufat ve slávu při znovuobjevení kola. Snílky o filmové budoucnosti Temný rytíř doslova zničí.
P.S. : Věřte, že na hlavní straně je Joker a ne Batman jen z důvodu, že Batmanovi se do formátu nikdy nevejdou rohy;)
