Osmkrát v kině, dvakrát na DVD, pětkrát na Blu-ray. Takový počet zhlédnutí skutečně nenastává u každého filmu, který k nám doputuje skrze distribuci a už vůbec ne u těch průměrných či vyloženě špatných. Tolik času (a peněz) investuji(eme) jen do filmů, jejichž kvality nás něčím oslovily, uhranuly nebo ještě lépe, dočista smetly. Christopher Nolan svým Temným rytířem přesně toto udělal. Od úvodního prologu přes rozšafnou kriminální fresku až po impozantní civilní finále mě zarazil do sedačky a ač jsem si během první projekce několikrát říkal: „Tak tohle je ten geniální film? No nevím.“, v závěru už jsem jen nevěřícně zíral na plátno a po tvářích mi tekly pořádné slzy. Štestí, smutku? Od obojího trochu. Geniální završení „prostřední“ části rozmáchlé mafiánské ságy mě prostě doslova sevřelo v emocionálních kleštích, a když Batman odjíždí do noci a Jim Gordon pronáší jeden z nejimpozantnějších závěrečných proslovů, jaké novodobá kinematografie poznala, mám i na poněkolikáté co dělat, abych nevyčerpal zásobu kapesníků. Koho zajímá pár logických kopanců plynoucích z překombinovanosti zápletky? Ten film má takové tempo, že budete mít čas přemýšlet až při závěrečných titulcích. Jestli se takhle pozná nejlepší filmový komiks, pak jím Temný rytíř zaslouženě je.
Jenže jak je vidno, i největší letošní úspěch Warnery nepřinutil k výraznější péči o svou výdělečnou dojnici. Anebo si pánové v sakách od Armaniho rádi nechávají pár bonusů do zásoby. Christopher Nolan je nechvalně proslulý tím, že dost nerad odhaluje pozadí svých filmů, a proto nenatáčí audiokomentáře a pokud může, vyhne se i čemukoliv, co má něco společného s bonusovým materiálem. U Warnerů má ovšem smůlu, a tak se občas v dokumentech objeví, aby pronesl moudro a mohl jít nadále dumat nad případným pokračováním. Audiokomentář tedy nečekejte. Místo něj je připravená kopa malých making of, jež si můžete buď pustit samostatně, nebo pomocí technologií na Blu-rayi přímo během filmu. Stačí v menu zaškrtnout správné políčko a poté ve filmu v pravou chvíli stisknout „enter“ na ovladači. PiP se bohužel nekoná a naroubování dokumentů do filmu spíš ruší, než pomáhá. Proto doporučují pouštět samostatně pro větší požitek.
Informačně jde o sbírku poměrně bohatou (natáčení honiček, povídání o technologii IMAX kamer, o obleku…), avšak přesto vám zůstane v očích a uších trocha smutku, poněvadž divák chtě nechtě čeká víc. A ani druhý disk nadílku zase tolik neobohacuje. Trailery, spoty a tři galerie jsou sice fajn, ale kdo brouzdá po internetu, valnou většinu si našel sám. Sbírka vysílání Gothamské televize už je ovšem jiné kafe. Jistě, i tahle „fíčura“ se dá najít skrze síť, avšak v 1080i (nikoliv „p“ - platí pro všechny bonusy) mají informace o Brucei Wayneovi, rozhovor s Harvey Dentem a jiné zajímavosti hned o trochu víc šťávy. Největší část druhého disku poté zabírají dva 45minutové dokumenty. Jeden pojednává o Batmanových hračkách od komiksu až po současné filmy, druhý zase o psychologii lidského netopýra a jeho největších soupeřů. Povídání je to vcelku zábavné, ale kolikrát získáte neodbytný dojem, že všichni ti filozofové a vědátoři v obraze museli být Warnery za své vystoupení opravdu štědře odměněni. Jako celek nicméně bonusová část spíše zklamává. Další speciální edice budou jistě brzy následovat.
Co se týče zpracování, jedná se v případě Temného rytíře o jeden z nejlepších disků na trhu. Obraz je skutečně ostrý jako břitva (neplatí pro DVD, kde je obraz o něco chudší – Warneři chtějí více lákat na modré disky), černá je černá a musím se přiznat, že jsem se v jednu chvíli přistihl, jak patnáct minut zkoumám Ledgerův dokonale anarchistický make-up milimetr po milimetru. Příliš „cheesy“? Možná, ale je to tak. A u Two-Faceova spáleného obličeje jsem se bavil ještě o pořádný fous víc. Zatímco na plátně nechutnost jeho zohyzdění trochu zanikla, v maximálním rozlišení jsou rány skutečně mokvavé a zpocené, tedy přesně takové, jaké by měly být pro vyvolání dávicího reflexu. Nic pro slabé povahy.
Jak je na tom zvuk? Obdobně. Klasické Dolby Digital 5.1 vám stěny asi nezboří, ale pokud nemáte pořádné repráky, může vám to být jedno, poněvadž budete i tak vrnět spokojeností jako kotě, co právě dostalo nažrat. Ti vybavenější potom rádi využijí taktéž pětikanálové Dolby TrueHD, které patří k absolutní špičce. Po zařazení na tenhle vývojový stupeň dostávají okenní tabulky co proto a osobně doporučuji nastražit uši a poslouchat vynikající mix zvukových efektů. O hudbě ani nemluvě. Pokud jste tedy do Temného rytíře stále neinvestovali a čekáte na přesvědčivou páku, jež vás k tomu donutí, máte ji právě před nosem. Slabší bonusy zamrzí, ale pakliže toužíte po referenčním kousku do HD sbírky, s touhle plackou neuděláte chybu.
P.S.: Dabing není úplně zlý, ale stále platí obehrané – na vlastní nebezpečí.
