Skoro to vypadá, že se legendárnímu skladateli daří jen liché příspěvky do soundtrackové poličky. U Archy se kdysi čekalo něco velkého, poněvadž byl tenkrát Williams v tom nejlepším období (těsně po Impérium vrací úder, což je prakticky jeden z jeho pěti nejlepších soundtracků vůbec), u Chrámu malinko povolil uzdu a nebylo to ono, Poslední křížová výprava mě dodnes šokuje svou monumentálností, hravostí a atmosféričností (což jí mimochodem řadí téměř na vrchol Williamsovy tvorby), která v sobě skýtá spousty rozličných, snadno zapamatovatelných a úchvatných témat, z nichž po letech sálá nostalgie způsobem, z něhož se chce při letmém poslechu slabším jedincům (ano, mně) dokonce brečet. Království křišťálové lebky místo toho působí dojmem vatového díla, v němž jsou dvě tři silnější melodie, ale zbytek je jen „šmrdlání“, nahrané jen proto, aby nebyla většina scén filmu bez hudebního podkladu. Což je zkrátka škoda. Williams samozřejmě i ve slabších chvílích odvádí solidní kus práce a orchestr využívá tak jedinečným způsobem, že jeho tvorbu rozeznáte během několika málo vteřin, ale jeho poslednímu dílu chybí „to něco navíc“, co by vás nutilo pouštět si cd stále dokola.
Začátek alba přitom slibuje poměrně slušný zážitek. Raiders March se nikdy neoposlouchá a kdybyste z něj udělali smyčku, vydržela by vám až do důchodu. Call of the Crystal je poněkud slabší, převážně proto, že sci-fi melodie provázející křišťálové lebky není příliš chytlavá, ale ve svém mysteriózním podání spíše atmosférická a podbarvovací. Williams chytá pořádně dech až při hravé The Adventures of Mutt, která dává výrazně vzpomenout na Poslední křížovou výpravu a úvodní sekvenci mladého Indyho prohánějícího se s padouchy na vlaku projíždějícího cirkusu. Stejně jako tehdejší skladba i tato má energie na rozdávání a Williams v ní dokazuje, že ještě pořád nepatří do starého železa a když mu dáte do ruky tušku a papír, a požádáte ho o akčnější part, vystřihne vám něco, co vyráží dech a rozproudí všechny krvinky v těle. The Adventures of Mutt je poté základem i pro The Jungle Chase, v níž se spojuje hned několik motivů. Narazíte tu na úryvky z Raiders March, Muttův song, část využívající motiv hlavní záporačky Iriny Spalko prezentující sovětské síly (oproti nacistickému doprovodu ve Výpravě docela slabota). The Jungle Chase patří rozhodně k jednomu z vrcholů alba, které jako obvykle zakončuje tradiční kombinace témat ve finálové skladbě.
Finale, jež je kombinací prvků z Marion z Dobyvatelů, klasického Raiders March a několika částí z nového kompilátu, funguje i ve své zremixované podobě výborně a dává během necelých 10 minut pocítit, jak mohlo album vypadat, kdyby Williams nabídl silnější a chytlavější průvodní song a nově vzniklá témata rozváděl do širších kontextů. Takhle totiž z Království křišťálové lebky zůstane jen několik z celku vytržených částí, jež si možná najdou cestu do přehrávačů nebo hudebních sbírek, ale jako komplet se nejnovější Williamsův počin k Indymu ani zdaleka nevyrovná jeho klasickým kouskům, které nezevšedněly ani po necelých třech dekádách od svého vzniku.
Vydavatel: Concord Records
Celková délka: 77:30
Seznam skladeb:1) Raiders March (5:06)
2) Call of the Crystal (3:50)
3) The Adventures of Mutt (3:12)
4) Irina's Theme (2:26)
5) The Snake Pit (3:15)
6) The Spell of the Skull (4:24)
7) The Journey to Akator (3:08)
8) A Whirl Through Academe (3:34)
9) "Return" (3:12)
10) The Jungle Chase (4:23)
11) Orellana's Cradle (4:22)
12) Grave Robbers (2:29)
13) Hidden Treasure and The City of Gold (5:14)
14) Secret Doors and Scorpions (2:17)
15) Oxley's Dilemma (4:46)
16) Ants! (4:14)
17) Temple Ruins and The Secret Revealed (5:51)
18) The Departure (2:27)
19) Finale (9:20)