Menzel patří mezi těch pár českých režisérů, kteří na scénu vstoupili v 60. letech a slaví úspěchy i teď a to nejen doma, ale po celém světě (vždyť Ostře sledované vlaky mají jednoho ze čtyř českých Oscarů). Vyznačuje se především prací s charaktery, které jsou i přes svou bizarnost a odlišnost tak normální, že byste se nedivili, kdyby vyprávěl o lidech od vás ze sousedství. Hlavně díky předlohám od Bohumila Hrabala tak může stavět na postavách a scénáři a nemusí se toliko starat o pracnější zpracování vizuální stránky. Ne nadarmo se říká, že je jediným, kdo dokáže vystihnout myšlenku Hrabalových knih a ačkoliv nynější film ztrácí původní kouzlo těch předešlých, stále z něho přímo sálá ono jedinečné čecháčkovství, které je pro duo Hrabal a Menzel tak příznačné.
A to je hlavně v dnešní době Manzelovou pravděpodobně nejsilnější zbraní. Ne příběh, ani ne tak postavy, ale hlavně tradiční český koncept, který nejen že nenajdete v žádných zahraničních filmech, ale dnes už ani u nás. Menzel se statečně vyhnul snaze zatraktivnět anglického krále vypravěčskými a dramatickými prvky okoukanými z americké tvorby a po mnoha letech přinesl na plátna film, který se vrací do zlaté éry české komedie. V době, kdy se každý český film snaží fungovat po americku, je to nejen příjemné osvěžení, ale také saframentsky příjemná nostalgie, která pravděpodobně zasáhne i mladší publikum. Menzel nám připomíná, jak má český film vypadat. Jistě je to hlavně stěžejní kostrou filmu, tedy příběhem a hrabalovskou mluvou, musí se ale Menzelovi nechat, že stále umí to, co před lety. Alespoň ze začátku se tomu tak zdá být.
Někteří si toho všimnou dříve, jiní až po první půli, ale Obsluhoval jsem anglického krále začne velmi rychle ztrácet tempo a půvab, což se ke konci zvrhne ve vypravěčskou katastrofu. Zprvu si oslňěný divák možná ani nevšímá absence nějakého silnějšího prvku v příběhu, jak ale stopáž plyne, začne si uvědomovat, že anglický král je plitký a vyprázděný a že se v něm až na pár věcí nic neděje, nikam nespěje a začne se táhnout jak žvýkačka. A to není dobře. Menzel sice semtam potěší nějakým dobrým nápadem, humornou etudou; herci celkem válí a i ty peníze ve filmu vidět jsou, ale k čemu to všechno je, když chudý scénář nezachrání ani hrabalovské postavy a jejich způsob vyjadřování.
Sice film utíká celkem rychle a přes absenci nějaké zápletky se nebudete nudit a vlastně to všechno vypadá tak nějak průměrně, jenže pak přijde konec, který všechno hezky rychle pohřbí. Nejen, že přijde rychle a stejně rychle odejde, nejen že vypadá jak jedna velká drahá reklama na pivo (to Menzelovi asi nikdy nikdo neodpustí), ale navíc je tak prázdný, že svým nicneříkajícím obsahem totálně zatluče všechny pocity, které jste k filmu doteď měli.
Možná, že Menzel nezklamal a stále se jedná o velice zdařilý film, který nad blitkoidní českou kinematografií i přes svou jednoduchost vyčnívá, v porovnání s jeho staršími filmy se ale jednoznačně jedná o debakl. Ne tak velký, aby se dalo mluvit o pádu ikony, ale o dostatečné velký na to, aby sám sobě srazil několik pomyslných hvězdiček dolů.
Klasická menzelovina, klasická hrabalovina, klasické čecháčkovství, průměrné herecké výkony, průměrná výprava, průměrný scénář, na Menzela průměrná režie. Zní to strašidelně, nakonec to ale není zas tak zlé. Rozhodně jeden z mála českých (a teď myslím SKUTEČNĚ českých, ač se jedná o koprodukci) filmů, na které se dá koukat. A to zřejmě dneska stačí.
