| Země: | Německo / USA
|
| Žánr: | Akční / Drama / Thriller
|
| Rok: | 2006 |
| Režie: | Richard Donner
|
| Scénář: | Richard Wenk
|
| Kamera: | Glen MacPherson
|
| Hudba: | Klaus Badelt
|
| Hrají: | Cylk Cozart, Mos Def, Patrick Garrow, David Morse, Steve Nuke, Robert Racki, Casey Sander, Jenna Stern, Bruce Willis, David Zayas
|
CZE premiéra: 8.6.2006
16 bloků
. : Info o filmu
Film zatím nebyl hodnocen.
. : Recenze
Willisovi od filmu Rukojmí narostl nějaký ten vous a vlas. Po Hartiganovi se slehla zem stejně jako po Sin City a vražedného Tulipána pěstujícího slepice s křestním jménem jsme raději nacpali do pozadí paměti. Stárnoucí a kulhající Willis chvílemi připomíná Butche z Pulp-Fiction při honičce s Marcelusem. Willis se vrací! Konečně! Kvalitní role oblíbeného Němce jsme se nedočkali už dlouho.
Richard Donner je prostě koumák. Jeho Smrtonosné zbraně jsou nepřekonatelné, Superman nezapomenutelný a re-make jeho Satana má premiéru ve stejný den jako 16 bloků. Je zvláštní, jak Donner dokáže vytřískat z mála hodně. Zápletka totiž není nikterak složitá. Dokonce mám chuť shlédnout 16tku i podruhé, což se mi u snímků v poslední době nestává. I X-meni mi stačili jednou (ne, že by byli tak strašní, ale asi si je půjčím na DVD až Ratnerovi odpustím a mezitím budu do nebe vzývat střihače trailerů). Nevím, jak vypadal původní scénář, ale jeho stvořitel byl prohnaný. Vytvořil totiž iluzi komorního snímku ve velkém. Willis coby policajt s pupkem čekající na důchod Jack Mosley má převézt svědka Edwarda Bunkera k soudu. Netušil ovšem, že v cestě mu bude stát nejeden policista. Kdybychom přecházeli 16 bloků v jakémkoli českém městě, nečinilo by to problém. New York je na tom bohužel hůř a 1 blok je mnohdy větší než našich 16 (možná kecám, v New Yorku jsem nikdy nebyl:-).
Já se tomu Mosleymu divím. V originálním znění má Mos Def hlas vážně na zabití. Jeho skřeky podobné slovům slévající se do jednoho dlouhého zvuku dohání posluchače (a překladatele tuplem) k šílenství. Je jedním z oněch raperských „What’s up, nigga? C’mon!“, k nimž není od věci vydání speciálního slovníku „Anglicko-jakýsi slovník“. Je pro mě skoro děsivé napsat, že tenhle „přízvuk“ se na roli hodí úplně přesně.
David Morse představuje tu část Hollywoodu, jejichž tváře všichni známe a nikdy si jejich jména nepamatujeme. Před nedávnem do téhle kasty patřil i Steve Buscemi, jenže všude se začalo psát „Nikdo neznáte jméno Steva Buscemiho.“, tudíž ho všichni náhle známe (a to je dobře!). David Morse ovšem stále patří mezi ty známé beze jména. Vrtalo mi hlavou, kde jsem dvojici Willis-Morse viděl a musel jsem mrknout na IMDB. Ale ovšem! Stáli proti sobě ve Dvanácti opicích! Jiskřilo to mezi nimi, aniž by se skoro potkali a Donner si toho byl při vybírání Willisova protivníka určitě zatraceně dobře vědom.
16 bloků je klasická záležitost žánru, na kterou se můžete dívat ne dvakrát, ale několikrát. Je sice slabším odvarem velikosti ostatních Donnerových počinů, ale pro tento rok je mi zatím stejně tak jako Válka policajtů roku minulého nejlepším kouskem v šuplíku s ostatními akčními detektivkami. Pokud si všimnete, ve filmu se hojně střílí (toho si všimnete určitě:-), ale nikdy není vidět přesně jak kulka zasáhla cíl. Vždy je úskok kamery nebo pozdější záběr na ránu. Film si na nic nehraje. Nepáře se s tím, jak se s rozstříleným autobusem porvou média. 16 bloků tvoří zlatou střední cestu a ukazuje velkofilmům staré dobré filmové řemeslo z osmdesátých let. Takhle se to dělá a ani loď potápět nemusíte!
Willisovi od filmu Rukojmí narostl nějaký ten vous a vlas. Po Hartiganovi se slehla zem stejně jako po Sin City a vražedného Tulipána pěstujícího slepice s křestním jménem jsme raději nacpali do pozadí paměti. Stárnoucí a kulhající Willis chvílemi připomíná Butche z Pulp-Fiction při honičce s Marcelusem. Willis se vrací! Konečně! Kvalitní role oblíbeného Němce jsme se nedočkali už dlouho.
Richard Donner je prostě koumák. Jeho Smrtonosné zbraně jsou nepřekonatelné, Superman nezapomenutelný a re-make jeho Satana má premiéru ve stejný den jako 16 bloků. Je zvláštní, jak Donner dokáže vytřískat z mála hodně. Zápletka totiž není nikterak složitá. Dokonce mám chuť shlédnout 16tku i podruhé, což se mi u snímků v poslední době nestává. I X-meni mi stačili jednou (ne, že by byli tak strašní, ale asi si je půjčím na DVD až Ratnerovi odpustím a mezitím budu do nebe vzývat střihače trailerů). Nevím, jak vypadal původní scénář, ale jeho stvořitel byl prohnaný. Vytvořil totiž iluzi komorního snímku ve velkém. Willis coby policajt s pupkem čekající na důchod Jack Mosley má převézt svědka Edwarda Bunkera k soudu. Netušil ovšem, že v cestě mu bude stát nejeden policista. Kdybychom přecházeli 16 bloků v jakémkoli českém městě, nečinilo by to problém. New York je na tom bohužel hůř a 1 blok je mnohdy větší než našich 16 (možná kecám, v New Yorku jsem nikdy nebyl:-).
Já se tomu Mosleymu divím. V originálním znění má Mos Def hlas vážně na zabití. Jeho skřeky podobné slovům slévající se do jednoho dlouhého zvuku dohání posluchače (a překladatele tuplem) k šílenství. Je jedním z oněch raperských „What’s up, nigga? C’mon!“, k nimž není od věci vydání speciálního slovníku „Anglicko-jakýsi slovník“. Je pro mě skoro děsivé napsat, že tenhle „přízvuk“ se na roli hodí úplně přesně.
David Morse představuje tu část Hollywoodu, jejichž tváře všichni známe a nikdy si jejich jména nepamatujeme. Před nedávnem do téhle kasty patřil i Steve Buscemi, jenže všude se začalo psát „Nikdo neznáte jméno Steva Buscemiho.“, tudíž ho všichni náhle známe (a to je dobře!). David Morse ovšem stále patří mezi ty známé beze jména. Vrtalo mi hlavou, kde jsem dvojici Willis-Morse viděl a musel jsem mrknout na IMDB. Ale ovšem! Stáli proti sobě ve Dvanácti opicích! Jiskřilo to mezi nimi, aniž by se skoro potkali a Donner si toho byl při vybírání Willisova protivníka určitě zatraceně dobře vědom.
16 bloků je klasická záležitost žánru, na kterou se můžete dívat ne dvakrát, ale několikrát. Je sice slabším odvarem velikosti ostatních Donnerových počinů, ale pro tento rok je mi zatím stejně tak jako Válka policajtů roku minulého nejlepším kouskem v šuplíku s ostatními akčními detektivkami. Pokud si všimnete, ve filmu se hojně střílí (toho si všimnete určitě:-), ale nikdy není vidět přesně jak kulka zasáhla cíl. Vždy je úskok kamery nebo pozdější záběr na ránu. Film si na nic nehraje. Nepáře se s tím, jak se s rozstříleným autobusem porvou média. 16 bloků tvoří zlatou střední cestu a ukazuje velkofilmům staré dobré filmové řemeslo z osmdesátých let. Takhle se to dělá a ani loď potápět nemusíte!
Datum: 6.6.2006 11:02 | FILM: 
Autor: Jiří Sádek