Jóhó, jóhó, Piráti jsou tu. Takhle nějak si asi Jerry Bruckheimer představoval nadšené popěvky fanoušků Jacka Sparrowa, ale já mu malinko srazím úsměv. V létě jsem totiž malinko ustřelil, když jsem třetím Pirátům nadělil solidních a překvapivě docela dost nadšených 7/10, za což jsem se začal po druhém shlédnutí stydět a do třetice po setkání s dvdčkem dokonce nenávidět. Nechápu, co se to tenkrát stalo, jestli mě omámil opar karibského rumu, Keira Knightley a její soft-porno momentka se svlékáním námořnické obuvi či brnkání polobožského Keitha Richardse v geniálním cameu, ale pravda je, že s opakovanými shlédnutími dopluli Piráti z Karibiku skutečně na konec světa… a spadli do propasti nebetyčné hovadiny.
Tam, kde druhý díl pouze naznačoval instantní mytologii se tentokrát otevřela stavidla rozvášněných scénáristů dokořán a na mě, potažmo vás se valí s kadencí každé druhé minuty jedna velká blbost vedle druhé. Nepočítám-li naprosto šílenou scénu s proměnou kamenů v kraby a vesměs všechny scény s ještě mimóznějším Sparrowem, stále téhle mořské zábavě zbývá dostatek situací, které vám zabrnkají dostatečně silně na nervy. Pokud bych měl říci, jak si film nejlépe užít, navrhl bych úplně vypnout mozek a snažit se reagovat jako malé dítě, kterému stačí ke štěstí pár výbuchů, veselých karikatur a obstojná akce. Vše okolo je totiž jen gulášoidní vata, ve které každý podráží každého a na plátně se zjevuje jeden Jack Sparrow vedle druhého. Rozdíly mezi kladnými a zápornými hrdiny se smívají rychleji než vyšlapaný nápis v písku při kulminačním bodu přílivu a děj je tak zamotaný, že byste ho nerozmotali ani s pomocí babičky, kterou dennodenně trénují zašmodrchané nitě potřebné k ponožkovému štupování.
Gore Verbinski se navíc po vzoru Sama Raimiho zbláznil do digitálních obludností a Piráti tak ztrácí i ten nefalšovaný pocit hmatatelnosti, s nímž se v plné parádě chlubilo Prokletí Černé perly a částečně i Truhla mrtvého muže. Na konci světa je ve své vizuální opulentnosti umělohmotným světem, v němž se vše podřizuje efektu a nikdo nehledí na divácký zážitek. Je sice moc hezké sledovat souboj Sparrowa s Davy Jonesem na vrcholu stěžně, ale k čemu to je, když neustále víte, že čučíte na scénu, jejíž kontury vznikly téměř kompletně v hlavách programátorů a počítačových inženýrů. Přibalte si k tomu nesmysly v podobě nesnesitelné čarodějky (na jméno si raději nevzpomínám), která je ve skutečnosti bohyní Kalypsó, dávnou láskou Davyho Jonese, a dojde vám, že – doufejme – definitivní závěr trilogie není ničím víc než nabubřelou vizuální onanií, která spoléhá mnohem víc na trikovou složku a obehrané postavičky, než na uspokojování obecenstva pomocí příběhu, který by stálo za to vyprávět.
Hořkou pachuť z filmu však tentokrát nemusíte rozdýchávat po cestě domů z kina, ale můžete ji snadno zahnat parádními bonusy, které se dovalily i na české placky. Piráti jsou dvojdiskoví a nutno říci, že jim to po obrazové i zvukové stránce zatraceně sluší. Bonusy jsou situovány výhradně na druhém disku a jsou opravdu vydatné. Spolu s Johnnym Deppem a Keithem Richardem si užijete chvíle poflakování mimo scénu, omrknete klonování kdysi dávno srandovního kapitána legendární Čerlé perly, načež vás stihnou zahltit zajímavostmi i dokumenty o hudbě v podání Hanse Zimmera, budování ultimátní námořní bitvy (asi nejlepší scény z celého filmu) či tvorbě bukanýrského světa. Komu by to bylo málo, může se podívat i na video s Chow Yun-Fatem, poslechnout si příběh písně z úvodu snímku anebo okusit vystřižené scény. Shrnuto a podtrženo, pokud máte Piráty z Karibiku rádi, padne vám tahle edice jednoznačně do oka. Jestli ale máte stejně jako já pocit, že měla série skončit prvním dílem, měla by vás ke koupi dohnat akorát snad touha vidět ty parádní bonusy. Film vás totiž spíš nakrne než nadchne.
