Když jsme s redakčním kolegou a bossem Jiperem odcházeli před několika měsíci z projekce Hvězdného prachu, debatovali jsme o tomhle filmu Matthew Vaughna poměrně horlivě. Já, jako neználek Gaimanových historek, jsem nad filmem lámal hůl z hlediska divné stylizace, primitivního příběhu, laciné výpravy, úděsných triků a umělohmotné Michelle Pfeiffer, zatímco recenzí pověřený „bratr ve zbroji“ lamentoval nad tím, proč se, krucinál, Hollywood zabývá jednou z nejhorších autorových knížek, když na pultech knihoven a prodejen čekají mnohem zdařilejší kousky, jež by si pořádnou adaptaci zasloužily milionkrát víc. A vyjma toho si samozřejmě rýpnul i do mnou zmíněných nedostatků. Jenže teď přichází na řadu lesklá placka s pěkným potiskem (člověk by na něm oči nechal) a mně nezbývá než téhle pohádce pro všechny věkové kategorie přičíst pár bodíků k dobru. A vážně nejde jen o to, že televizní obrazovka sluší Tristanovu prašnému dobrodružství mnohem víc než rozměrná plátna multikin.
Plocha té malé (či velké) krabičky na vašem stole sedí Hvězdnému prachu doslova jako zadek na hrnec. Triková stránka je stále šíleně rozkolísaná, ale to, co v kině působilo už opravdu hodně cheesy dojmem (kompletní finále nebo tři čtvrtiny záběrů na De Nirův pirátský koráb), je na menší ploše mnohem snesitelnější. Stále mám však z Vaughna divný pocit. Jako režisér umí vystavit scénu, dokonce i slušně vede herce či buduje napětí (vtipy mu jdou od ruky přímo brilantně), ale neumí se dle mého popasovat s hraničním rozpočtem. Dodnes nechápu, proč se několikrát odhodlává k trikové exhibici, z níž peníze čumí do dáli, když mu muselo být jasné, že mu na zbytek opulentních výjevů nezbydou prostředky. Proč se mám dívat na efektní chytání blesků nebo parádní pád hvězdy z nebe na zem? Protože mám poté říct cool? Dobrá, řekl jsem ho, ale u všeho ostatního už jsem jen kroutil hlavou a říkal si, jaká je škoda, že se nepodařilo finance lépe roztřídit, aby snímek svou vizuální ujetostí nebalancoval na sinusoidě skvělé a těžce průměrné pohádky z produkce britských ostrovů, kde se za pakatel točí kolikrát hodně věrné adaptace povídek Terryho Pratchetta.
Hvězdný prach naštěstí na svém vizuálu nevisí tolik jako Zlatý kompas nebo většina fantasy spektáklů dneška, ale sází spíše na mírně přepálený a přehuštěný humor, který doprovází výborně zvládnutou ústřední romantickou linku. Osobně jsem se tedy ani napodruhé nesmál tak, že bych se za břicho popadal a některým výjevům bych spíše přidělil výšivku „too weird“, ale rozhodně je třeba ocenit takového Roberta De Nira, jehož čtyřprocentního kapitána jsem si díky jeho nadsázkovému provedení zamiloval doslova stejně jako věčně rozzářenou Claire Danes. Hvězdný prach totiž zachraňují právě herci a Vaughnův staromilský přístup k romantice a jejímu prezentování. Vztah mezi Yvaine a Tristanem se vyvíjí po celou dobu tak, jak čekáte, ale je natočen a zahrán (!) tak bezelstně a upřímně, až se zkrátka věční romantici musí chytit za srdce. A přitom stačilo rozzářit blond kadeře oslnivým světlem, vkloubit do scénáře pár pádů do křoví a několik nevinných pohledů, jež kolikrát řeknou víc než tisíce slov. Jaký tedy Hvězdný prach je? Příjemnou, oddychovou pohádkou, jíž to na DVD sekne jako nikde jinde, ale nadčasovou zábavu v ní asi nenajde.
S výbavou disku je to podobné jako s filmem. Určitě neurazí a možná někoho v záplavě zmršených edicí dokonce nadchne. Obraz a zvuk jsou standardně na velmi dobré úrovni, což je po některých DVDčkách, které mi prošly v posledních dnech rukama, zatraceně milé zjištění a i za nadprůměrnou nadílku bonusů mám docela chuť někoho pochválit. Když vynecháme obligátní trailer (je super, ale dneska už nikoho ze sedačky nevytrhne), zbývají na placce tři dokumenty. První je klasický film o filmu, v němž se ukáže i sám autor předlohy Neil Gaiman, aby spolu s ostatními vysvětlil zákruty natáčení, přípravy na něj a spoustu dalších věcí, na něž jste pod touhle kolonkou zvyklí. Potěší i vystřižené scény, jejichž odhození na podlahu střižny se dá jedině pochválit (včetně alternativního konce), ačkoliv samy o sobě fungují poměrně dobře a jsem rád, že mi prošly sítnicí. Na závěr tu jsou ještě oblíbené pokažené záběry, po nichž se určitě jen zapráší. Zkráceně řečeno: Slušný film, slušné DVD.
