| Rok: | 2007 |
| Hrají: | Jason Flemyng
|
CZE premiéra: 27.9.2007
Hvězdný prach
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotilo 6 uživatelů )
Psema   |
Jiper |
Antee |
Justy |
roan |
. : Recenze
Hvězdný prach Matthewa Vaughna by se dal nejlépe popsat slovy stylu příjemný, jednoduchý, naivní, krásný, bez myšlenky, láskyplný, hrdinský a kouzelný. Už jen při psaní podobně sentimentálních slov na začátek recenze se mi obrací tvář vzhůru nohama jak horizontálně, tak vertikálně. Mnozí odsoudili Hvězdný prach ihned po traileru. Není se co divit. Je ale Hvězdný prach opravdu tak děsný, jak ukazují zámořské tržby?
Hvězdný prach od Neila Gaimana byl natočen proč? Důvod je jednoduchý – je to přeci od Neila Gaimana a jen tak někdo si hned na Nikdykde netroufne (což mírně vyvrací poslední článek, ale budiž;). Čerpání z jeho studnice nápadů je bezedné, o čemž jsme se mohli přesvědčit už v MirrorMask. Ač se jednalo o film průměrný, nedá se popřít jeho vizuální originalita a nápaditost přinášet něco alespoň odlišeného. Proč Hvězdný prach? Vzpomeňme si na Nekonečný příběh. Nebo na první princeznu Fantagiro. Pozitivní pohádka pro malé, která u mě osobně zasáhla velkou část mozkových dispozic. Hvězdný prach si nehraje na velký film. Je pohádkou. Je příběhem. O lásce, štěstí, naději na krásný život. O dobru a zlu. O hrdinovi a krásné dívce. Nic víc. Nic míň. Nehraje si na bůhvíjak epickou záležitost typu Eragon. Je jedním příběhem o lásce v neobyčejném světě fantazie.
Kdo četl knihu Stardust, je mu jasná jedna věc. Není důvod jí točit. Gaiman píše fantastické příběhy plné nelogických zvratů, bizarních postav a ještě divnějších situací. Hvězdný prach je jeho jediná opravdová čistokrevná pohádka. Právě tady narážím na žánr. Není jenom fantasy, ale fantasy pohádka. Pro dospělé to znamená očividný příběh, nezajímavou zápletku, podivné dialogy, divnější logika a vzhledem k nízkému rozpočtu i efekty jak z Adobe After Effects. Pro děti znamená nádherný příběh o lásce dvou zcela odlišných lidí, kteří si k sobě našli cestu skrze vesmírné nesnáze. Bojují proti ohavným čarodějnicím jen pro svou lásku. Entusiasmus dítěte po odchodu z kina pochopí rodič až při pohledu na kouzelný úsměv na dětské tváři. S čistým svědomím si uvědomí, že lístek a posezení u nudně předvídatelného filmu se vyplatil. Děckoje šťastné a bude z toho kýčovitě nádherného filmu žít ještě dalších pár dní. Bude poskakovat po domě a říkat, že září a umí šermovat, přičemž se vás párkrát zeptá, proč tam ten starý pán běhá v růžových šatech.
Přesně tak. Hvězdný prach je naivní.Hvězdný prach nemá co se hereckých rolí týče téměř co nabídnout. Půvabná Claire Danes sice situaci na vizuální krásu na plátně zachraňuje, ale co Claire napraví, Charlie Cox zase smaže. V roli Tristrana vypadá jako absolutní zelenáč a pitomec. Klaďáci se sice hrají špatně, ale Charlie roli mladého Thorna myslím moc nevychytal. Na druhou stranu naprosto dokonalým zpestřením byl démonický Peter O’Toole. Po chvíli vypravěčského komentáře Iana McKellena bych mu urazil mikrofon a Michelle Pfeiffer bych jednoduše přeobsadil.
Vše ale stojí a padá na scénáři. Ono sama kniha není nijak výjimečná (mám rád Gaimana a stejně to řeknu) a scénář sázel na komediálnost situací. Síť vtípků rozhozená rovnoměrně do celého filmu drží celý film pohromadě. Bez nich by šel film do zkartovačky a nikdy více bychom ho nespatřili. Jenže naprostá nelogičnost, epičnost a hraní si na něco víc odpálilo Hvězdný prach do škarpy. Odkud se i snad vyhrabe. Kam? Na televizní obrazovky na nedělní poledne. Přesně tam bych ho rád viděl a snad bych se na něj i u té… teprve snídaně … podíval. Na velkém plátně Hvězdný prach nefunguje. Pro dítě možné, ale pro ostatní je zbytečně vyhozenými penězmi.
Nesmí se ale zapomínat na žánrovou ojedinělost. Neamerickou fantasy pohádku už jsme tu neměli SAKRA dlouho. Matthew Vaughn předvedl, že režisér by ani tak špatný nebyl, ale s efekty to absolutně nezvládá a potřeboval by pár dalších milionů na render. Hvězdný prach je jednoduchou pohádkou pro menší, které chcete dostat do světa snění a fantazie. Odtrhnout je od betonové nadvlády města a nechat je spatřit svět magie. A překousněte kvůli nim děsivě přecpaný závěr o ničem. Vždyť Stardust je vlastně i docela fajn a nenutí vás, aby jste si ho pamatovali. Na rozdíl od Eragona, že;)
Hvězdný prach Matthewa Vaughna by se dal nejlépe popsat slovy stylu příjemný, jednoduchý, naivní, krásný, bez myšlenky, láskyplný, hrdinský a kouzelný. Už jen při psaní podobně sentimentálních slov na začátek recenze se mi obrací tvář vzhůru nohama jak horizontálně, tak vertikálně. Mnozí odsoudili Hvězdný prach ihned po traileru. Není se co divit. Je ale Hvězdný prach opravdu tak děsný, jak ukazují zámořské tržby?
Hvězdný prach od Neila Gaimana byl natočen proč? Důvod je jednoduchý – je to přeci od Neila Gaimana a jen tak někdo si hned na Nikdykde netroufne (což mírně vyvrací poslední článek, ale budiž;). Čerpání z jeho studnice nápadů je bezedné, o čemž jsme se mohli přesvědčit už v MirrorMask. Ač se jednalo o film průměrný, nedá se popřít jeho vizuální originalita a nápaditost přinášet něco alespoň odlišeného. Proč Hvězdný prach? Vzpomeňme si na Nekonečný příběh. Nebo na první princeznu Fantagiro. Pozitivní pohádka pro malé, která u mě osobně zasáhla velkou část mozkových dispozic. Hvězdný prach si nehraje na velký film. Je pohádkou. Je příběhem. O lásce, štěstí, naději na krásný život. O dobru a zlu. O hrdinovi a krásné dívce. Nic víc. Nic míň. Nehraje si na bůhvíjak epickou záležitost typu Eragon. Je jedním příběhem o lásce v neobyčejném světě fantazie.
Kdo četl knihu Stardust, je mu jasná jedna věc. Není důvod jí točit. Gaiman píše fantastické příběhy plné nelogických zvratů, bizarních postav a ještě divnějších situací. Hvězdný prach je jeho jediná opravdová čistokrevná pohádka. Právě tady narážím na žánr. Není jenom fantasy, ale fantasy pohádka. Pro dospělé to znamená očividný příběh, nezajímavou zápletku, podivné dialogy, divnější logika a vzhledem k nízkému rozpočtu i efekty jak z Adobe After Effects. Pro děti znamená nádherný příběh o lásce dvou zcela odlišných lidí, kteří si k sobě našli cestu skrze vesmírné nesnáze. Bojují proti ohavným čarodějnicím jen pro svou lásku. Entusiasmus dítěte po odchodu z kina pochopí rodič až při pohledu na kouzelný úsměv na dětské tváři. S čistým svědomím si uvědomí, že lístek a posezení u nudně předvídatelného filmu se vyplatil. Děckoje šťastné a bude z toho kýčovitě nádherného filmu žít ještě dalších pár dní. Bude poskakovat po domě a říkat, že září a umí šermovat, přičemž se vás párkrát zeptá, proč tam ten starý pán běhá v růžových šatech.
Přesně tak. Hvězdný prach je naivní.Hvězdný prach nemá co se hereckých rolí týče téměř co nabídnout. Půvabná Claire Danes sice situaci na vizuální krásu na plátně zachraňuje, ale co Claire napraví, Charlie Cox zase smaže. V roli Tristrana vypadá jako absolutní zelenáč a pitomec. Klaďáci se sice hrají špatně, ale Charlie roli mladého Thorna myslím moc nevychytal. Na druhou stranu naprosto dokonalým zpestřením byl démonický Peter O’Toole. Po chvíli vypravěčského komentáře Iana McKellena bych mu urazil mikrofon a Michelle Pfeiffer bych jednoduše přeobsadil.
Vše ale stojí a padá na scénáři. Ono sama kniha není nijak výjimečná (mám rád Gaimana a stejně to řeknu) a scénář sázel na komediálnost situací. Síť vtípků rozhozená rovnoměrně do celého filmu drží celý film pohromadě. Bez nich by šel film do zkartovačky a nikdy více bychom ho nespatřili. Jenže naprostá nelogičnost, epičnost a hraní si na něco víc odpálilo Hvězdný prach do škarpy. Odkud se i snad vyhrabe. Kam? Na televizní obrazovky na nedělní poledne. Přesně tam bych ho rád viděl a snad bych se na něj i u té… teprve snídaně … podíval. Na velkém plátně Hvězdný prach nefunguje. Pro dítě možné, ale pro ostatní je zbytečně vyhozenými penězmi.
Nesmí se ale zapomínat na žánrovou ojedinělost. Neamerickou fantasy pohádku už jsme tu neměli SAKRA dlouho. Matthew Vaughn předvedl, že režisér by ani tak špatný nebyl, ale s efekty to absolutně nezvládá a potřeboval by pár dalších milionů na render. Hvězdný prach je jednoduchou pohádkou pro menší, které chcete dostat do světa snění a fantazie. Odtrhnout je od betonové nadvlády města a nechat je spatřit svět magie. A překousněte kvůli nim děsivě přecpaný závěr o ničem. Vždyť Stardust je vlastně i docela fajn a nenutí vás, aby jste si ho pamatovali. Na rozdíl od Eragona, že;)
Datum: 16.8.2007 11:30 | FILM:
Autor: Jiří Sádek