| Země: | USA
|
| Žánr: | Akční / Dobrodružný / Sci-fi / Thriller
|
| Rok: | 2008 |
| Režie: | Jon Favreau
|
| Scénář: | Mark Fergus, Don Heck, Matthew Hollaway, Jack Kirby, Stan Lee, Larry Lieber, Arthur Marcum, Hawk Ostby
|
| Kamera: | Matthew Libatique
|
| Hudba: | John Debney
|
| Hrají: | Robert Downey Jr.
|
CZE premiéra: 1.5.2008
Iron Man
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotilo 9 uživatelů )
Psema  |
Jiper |
DaveCZ |
Antee |
tomtequila |
J_U_R_A  |
Jajar |
Toren1 |
. : Recenze
Začínáte mít comicsových hrdinů plné zuby? Nebaví vás poněkolikáté sledovat losery z univerzity kousnuté radioaktivním pavoukem, ozářené vědátory řešící duševní pochody nebo stovkami hodin psychologie postižené mutanty s iXkem na hrudi? Naprosto vás chápu. Co kdybyste ale měli před sebou řádnou alternativu. Něco nového, neokoukaného, dětsky hravého (pozor, neplést s infantilitou) a přitom stále tak podvědomě známého? Pokud jste se teď nechytli, tak se s dalšími řádky nemusíte obtěžovat a můžete v klidu odejít do filmového klubu dokoukat svého Kaufmana či Tarkovského, jestli jste ovšem zbystřili, krevní oběh zařadil druhý stupeň rychlosti a nosní dutina začala vypouštět nezvyklé množství vzduchu na centimetr krychlový, pohodlně se usaďte, nastražte oční čidla… anebo rovnou rezervujte lupeny do páté řady od plátna, jelikož letošní otvírák letní sezóny za návštěvu oblíbeného multikina jednoznačně stojí.
Tony Stark je miliardář a obchodník ve zbrojním průmyslu, v jehož posteli se během posledního roku vystřídalo všech dvanáct modelek z celoroční úrody předních stran Maximu (no vlastně je to trochu jinak, ale to je fuk) a kterému dosud nedělalo jizvy na duši vyrábění smrtonosných zbraní pro americkou armádu. Akcie rostly, firma prosperovala a Tony si mohl za vydělané peníze snadno narvat sklady zásobami prvotřídního chlastu. Avšak jednoho dne přišla na pořad dne cesta do země z Blízkého východu, jejímž účelem bylo efektní (a efektivní) předvádění nejnovější rakety s anti-teroristickými účinky. Po něm následovalo Tonyho zajetí v zatuchlé jeskyni, příkaz věznitelů k výrobě první podomácku vyrobené poletující věcičky a Starkovo zjištění, že svět není rozhodně tak růžový, jak vypadá z prostředí zánovní kanceláře v padesátém patře Stark Industries. Slovo dá slovo, potřebné suroviny vytvoří spolu s ohněm a miliardářovým mozkem souznící trojúhelník a místo věci k hromadnému zabíjení se zrodí nový typ hrdiny. A tomu se vůbec nelíbí, že si zlí chlapci z východu hrají s jeho pracně sestrojenými hračkami. Aneb jak říkala moje babička, na cizí věci se nesahá.
Ano, ani nejnovější přírůstek do rodinky comicsového giganta Marvelu neoplývá zrovna složitou dějovou kostrou. Když se to vezme z nadhledu, Tony Stark, jeho prozření o prohnilosti světa a zjištění, že s velkou silou přichází i zodpovědnost připomíná snad až příliš Spider-Mana, zkombinovaného s potemnělostí a „normálností“ Batmana/Bruce Wayne. Stejně jako uličník z Gothamu, i Stark je svým způsobem fakanem, který dlouho nevěděl co se životem, aby se nakonec přerodil v dobrodince poletujícího nad mrakodrapy a chránícího hodné spoluobčany. Jenže vyčítat letní zábavě (a ještě k tomu s původem v tenkých papírových sešitech) přímočarost, jednoduchost a popcornovou vypatlanost zase tak snadno nejde. Obzvlášť je-li Iron Man od začátku koncipován jako uvolněná legranda, v níž se sice Tony mnohdy tváří vážněji než Wesley Snipes v prvním Bladeovi, ale vy v jeho výrazu cítíte vnitřní smích. Jon Favreu si byl moc dobře vědom naivity původního comicsu (mysleli jste, že je Spidey dětské čtení? Doporučuju pár čísel „Železňáka“ a hned zjistíte, zač je toho předškolní naivita;) a jelikož byl studiem vázaný k silné věrnosti s předlohou, udělal jedinou správnou věc, udělal si z filmu de facto srandu.
Iron Man tedy není potemnělou adaptací, v níž by se čeřily psychologické motivy nebo duševní pochyby hlavního hrdiny. Tony Stark si na plátně uvědomuje, že několik životních rozhodnutí nebylo úplně správných, ale rozhodně si z toho nedělá těžkou hlavu. Prakticky celý film (i první, výrazně vážnější rovina v teroristickém zajetí) se drží toho, aby se za každou cenu hláškovalo, vtipkovalo, anebo alespoň odkazovalo… na cokoliv. Původní comicsy, animovaný seriál, kultovní béčka (hudba kopírující Ramba rulez), ostatní stájoví superhrdinové. Favreau a jeho tým si zkrátka neberou ani na minutu servítky a za každou cenu razí s Iron Manem novou cestu filmových adaptací, která se asi nejvíc blíží Singerovu prvnímu mutantímu dobrodružství. Právě s tvůrcem X-Menů toho má totiž Favreau spoustu společného. Oba dva neváhali s původním příběhem uhnout do jiných žánrů (nutno podotknout, že každý úplně někam jinam), vnesli do svých filmů spoustu vlastních nápadů a zároveň jim vtiskli jedinečnou stylovost a atmosféru. Dovolím si však klidně tvrdit, že Favreau v rámci stylizace uspěl ještě o pověstný fous výš.
Iron Man je totiž po vizuální stránce naprosto kulervoucí. A nejde ani o to, že se všude lesknou nejnovější Audiny, po chodnících pochodují bez výjimky modelky a každý v záběru má prvotřídní kvádro od Armaniho, příběh Tonyho Starka má uchvacující formu, v níž se nešetří s moderními hračkami, vysokým počtem cool barviček a hlavně… sexy rudým titanovo-zlatým oblečkem. Dílna Stana Winston opět posunuje hranice myslitelného a neváhám ani na vteřinu s tvrzením, že Mark 3 patří mezi absolutně nejhezčí kousky, s nimiž se může starý génius se zářezy v Terminátorovi či Predátory pochlubit. Bez muže uvnitř, by to však nebylo nic víc než hezké pozlátko.
Už po trailerech jsme tušili, že spojení hračička Favreau-nevyzpytatelný herecký génius Robert Downey Jr. přinese dobré ovoce, ale to, co tahle dvojka nakonec dokázala sráží většinu konkurence do kolen. Peter Parker, Bruce Banner a spousta dalších se mohou jít ve světle Tonyho „mám rád prachy, ale mám taky mozek“ Starka bez skrupulí bodnout. Downey vytvořil postavu, kterou by chtěl být každý z nás. Žádným zoufalcem snícím o zrzavé sousedce, týpkem, co si hrál až příliš dlouho s „malým chemikem“, ale miliardářským playboyem, jemuž stačí mrknout na kteroukoliv pěknou sukni a ta mu okamžitě skončí v posteli. A přitom je znát, že i Tony má duši. Zatímco jeho klácení jedné baby za druhou je spíše pastvou pro oči, skutečnou náplní filmu je - vyjma budování superhrdinského charakteru a střetu se zlem - pomalu se rýsující vztah s oddanou asistentkou s tváří neskutečně sexy (nevěřím tomu, že jsem to spojení použil) Gwyneth Paltrow, jež rozhodně nehraje jen další atraktivní rohožku. Scény mezi těmihle dvěma patří svojí chemií mezi představiteli k tomu naprosto nejlepšímu, a to, ať už jde o koupi dárku k narozeninám či brilantně zvládnutou sekvenci na večírku, kde Tony flirtuje tak nesměle, až to zavání teenagerskou komedií.
Favreau zkrátka pojal svůj film jako takřka čistokrevnou řachandu, u níž byste se měli spíše smát, než nevěřícně zírat na opulentní podívanou. Právě proto jsou i akční momenty jakoby zastrčené v pozadí a i dnes již kultovní rozstřelení tanku nepůsobí ve výsledku jako eye-candy shot, ale spíš jako triviální záběr z bitevní vřavy. A já to chválím. Tvůrčí záměr je totiž v případě Iron Mana jasně patrný a absence výrazně explozivního materiálu tedy může naštvat pouze diváky, kteří se na směřování snímku nenaladí. Jedinou drobnou vadou na kráse tedy v případě metalického krasavce s duší milionáře spočívá v tom, že se mohl režisér více odvázat v závěrečné bitce. Ta není ani náhodou špatná, ale svojí statičností a „minimalismem“ (vážně nečekejte druhé Transformery) není tím úplně pravým ořechovým. Nicméně se tímhle rýpáním nenechte zastrašit. Už jen proto, že Robert Downey jr. našel po letech tápání životní roli a my prvotřídního hláskaře, jemuž stačí nasadit kovovou přilbu, aby se z něj stal jeden z nejzábavnějších a nejneokoukanějších superhrdinů. Chci dvojku, a chci ji hned.
P.S.: Cameo Sama L. Jacksona aka Nicka Furyho si po závěrečných titulcích rozhodně nenechte ujít.
Začínáte mít comicsových hrdinů plné zuby? Nebaví vás poněkolikáté sledovat losery z univerzity kousnuté radioaktivním pavoukem, ozářené vědátory řešící duševní pochody nebo stovkami hodin psychologie postižené mutanty s iXkem na hrudi? Naprosto vás chápu. Co kdybyste ale měli před sebou řádnou alternativu. Něco nového, neokoukaného, dětsky hravého (pozor, neplést s infantilitou) a přitom stále tak podvědomě známého? Pokud jste se teď nechytli, tak se s dalšími řádky nemusíte obtěžovat a můžete v klidu odejít do filmového klubu dokoukat svého Kaufmana či Tarkovského, jestli jste ovšem zbystřili, krevní oběh zařadil druhý stupeň rychlosti a nosní dutina začala vypouštět nezvyklé množství vzduchu na centimetr krychlový, pohodlně se usaďte, nastražte oční čidla… anebo rovnou rezervujte lupeny do páté řady od plátna, jelikož letošní otvírák letní sezóny za návštěvu oblíbeného multikina jednoznačně stojí.
Tony Stark je miliardář a obchodník ve zbrojním průmyslu, v jehož posteli se během posledního roku vystřídalo všech dvanáct modelek z celoroční úrody předních stran Maximu (no vlastně je to trochu jinak, ale to je fuk) a kterému dosud nedělalo jizvy na duši vyrábění smrtonosných zbraní pro americkou armádu. Akcie rostly, firma prosperovala a Tony si mohl za vydělané peníze snadno narvat sklady zásobami prvotřídního chlastu. Avšak jednoho dne přišla na pořad dne cesta do země z Blízkého východu, jejímž účelem bylo efektní (a efektivní) předvádění nejnovější rakety s anti-teroristickými účinky. Po něm následovalo Tonyho zajetí v zatuchlé jeskyni, příkaz věznitelů k výrobě první podomácku vyrobené poletující věcičky a Starkovo zjištění, že svět není rozhodně tak růžový, jak vypadá z prostředí zánovní kanceláře v padesátém patře Stark Industries. Slovo dá slovo, potřebné suroviny vytvoří spolu s ohněm a miliardářovým mozkem souznící trojúhelník a místo věci k hromadnému zabíjení se zrodí nový typ hrdiny. A tomu se vůbec nelíbí, že si zlí chlapci z východu hrají s jeho pracně sestrojenými hračkami. Aneb jak říkala moje babička, na cizí věci se nesahá.
Ano, ani nejnovější přírůstek do rodinky comicsového giganta Marvelu neoplývá zrovna složitou dějovou kostrou. Když se to vezme z nadhledu, Tony Stark, jeho prozření o prohnilosti světa a zjištění, že s velkou silou přichází i zodpovědnost připomíná snad až příliš Spider-Mana, zkombinovaného s potemnělostí a „normálností“ Batmana/Bruce Wayne. Stejně jako uličník z Gothamu, i Stark je svým způsobem fakanem, který dlouho nevěděl co se životem, aby se nakonec přerodil v dobrodince poletujícího nad mrakodrapy a chránícího hodné spoluobčany. Jenže vyčítat letní zábavě (a ještě k tomu s původem v tenkých papírových sešitech) přímočarost, jednoduchost a popcornovou vypatlanost zase tak snadno nejde. Obzvlášť je-li Iron Man od začátku koncipován jako uvolněná legranda, v níž se sice Tony mnohdy tváří vážněji než Wesley Snipes v prvním Bladeovi, ale vy v jeho výrazu cítíte vnitřní smích. Jon Favreu si byl moc dobře vědom naivity původního comicsu (mysleli jste, že je Spidey dětské čtení? Doporučuju pár čísel „Železňáka“ a hned zjistíte, zač je toho předškolní naivita;) a jelikož byl studiem vázaný k silné věrnosti s předlohou, udělal jedinou správnou věc, udělal si z filmu de facto srandu.
Iron Man tedy není potemnělou adaptací, v níž by se čeřily psychologické motivy nebo duševní pochyby hlavního hrdiny. Tony Stark si na plátně uvědomuje, že několik životních rozhodnutí nebylo úplně správných, ale rozhodně si z toho nedělá těžkou hlavu. Prakticky celý film (i první, výrazně vážnější rovina v teroristickém zajetí) se drží toho, aby se za každou cenu hláškovalo, vtipkovalo, anebo alespoň odkazovalo… na cokoliv. Původní comicsy, animovaný seriál, kultovní béčka (hudba kopírující Ramba rulez), ostatní stájoví superhrdinové. Favreau a jeho tým si zkrátka neberou ani na minutu servítky a za každou cenu razí s Iron Manem novou cestu filmových adaptací, která se asi nejvíc blíží Singerovu prvnímu mutantímu dobrodružství. Právě s tvůrcem X-Menů toho má totiž Favreau spoustu společného. Oba dva neváhali s původním příběhem uhnout do jiných žánrů (nutno podotknout, že každý úplně někam jinam), vnesli do svých filmů spoustu vlastních nápadů a zároveň jim vtiskli jedinečnou stylovost a atmosféru. Dovolím si však klidně tvrdit, že Favreau v rámci stylizace uspěl ještě o pověstný fous výš.
Iron Man je totiž po vizuální stránce naprosto kulervoucí. A nejde ani o to, že se všude lesknou nejnovější Audiny, po chodnících pochodují bez výjimky modelky a každý v záběru má prvotřídní kvádro od Armaniho, příběh Tonyho Starka má uchvacující formu, v níž se nešetří s moderními hračkami, vysokým počtem cool barviček a hlavně… sexy rudým titanovo-zlatým oblečkem. Dílna Stana Winston opět posunuje hranice myslitelného a neváhám ani na vteřinu s tvrzením, že Mark 3 patří mezi absolutně nejhezčí kousky, s nimiž se může starý génius se zářezy v Terminátorovi či Predátory pochlubit. Bez muže uvnitř, by to však nebylo nic víc než hezké pozlátko.
Už po trailerech jsme tušili, že spojení hračička Favreau-nevyzpytatelný herecký génius Robert Downey Jr. přinese dobré ovoce, ale to, co tahle dvojka nakonec dokázala sráží většinu konkurence do kolen. Peter Parker, Bruce Banner a spousta dalších se mohou jít ve světle Tonyho „mám rád prachy, ale mám taky mozek“ Starka bez skrupulí bodnout. Downey vytvořil postavu, kterou by chtěl být každý z nás. Žádným zoufalcem snícím o zrzavé sousedce, týpkem, co si hrál až příliš dlouho s „malým chemikem“, ale miliardářským playboyem, jemuž stačí mrknout na kteroukoliv pěknou sukni a ta mu okamžitě skončí v posteli. A přitom je znát, že i Tony má duši. Zatímco jeho klácení jedné baby za druhou je spíše pastvou pro oči, skutečnou náplní filmu je - vyjma budování superhrdinského charakteru a střetu se zlem - pomalu se rýsující vztah s oddanou asistentkou s tváří neskutečně sexy (nevěřím tomu, že jsem to spojení použil) Gwyneth Paltrow, jež rozhodně nehraje jen další atraktivní rohožku. Scény mezi těmihle dvěma patří svojí chemií mezi představiteli k tomu naprosto nejlepšímu, a to, ať už jde o koupi dárku k narozeninám či brilantně zvládnutou sekvenci na večírku, kde Tony flirtuje tak nesměle, až to zavání teenagerskou komedií.
Favreau zkrátka pojal svůj film jako takřka čistokrevnou řachandu, u níž byste se měli spíše smát, než nevěřícně zírat na opulentní podívanou. Právě proto jsou i akční momenty jakoby zastrčené v pozadí a i dnes již kultovní rozstřelení tanku nepůsobí ve výsledku jako eye-candy shot, ale spíš jako triviální záběr z bitevní vřavy. A já to chválím. Tvůrčí záměr je totiž v případě Iron Mana jasně patrný a absence výrazně explozivního materiálu tedy může naštvat pouze diváky, kteří se na směřování snímku nenaladí. Jedinou drobnou vadou na kráse tedy v případě metalického krasavce s duší milionáře spočívá v tom, že se mohl režisér více odvázat v závěrečné bitce. Ta není ani náhodou špatná, ale svojí statičností a „minimalismem“ (vážně nečekejte druhé Transformery) není tím úplně pravým ořechovým. Nicméně se tímhle rýpáním nenechte zastrašit. Už jen proto, že Robert Downey jr. našel po letech tápání životní roli a my prvotřídního hláskaře, jemuž stačí nasadit kovovou přilbu, aby se z něj stal jeden z nejzábavnějších a nejneokoukanějších superhrdinů. Chci dvojku, a chci ji hned.
P.S.: Cameo Sama L. Jacksona aka Nicka Furyho si po závěrečných titulcích rozhodně nenechte ujít.
Datum: 30.4.2008 20:02 | FILM: 
Autor: Petr Semecký