| Země: | USA
|
| Žánr: | Detektivní / Drama / Thriller
|
| Rok: | 2006 |
| Režie: | Ron Howard
|
| Scénář: | Dan Brown, Akiva Goldsman
|
| Kamera: | Salvatore Totino
|
| Hudba: | Magne Furuholmen, Hans Zimmer
|
| Hrají: | Marie-Françoise Audollent, Paul Bettany, Clive Carter, Seth Gabel, Tom Hanks, Etienne Chicot, Ian McKellen, Alfred Molina, Jean Reno, Audrey Tatou
|
CZE premiéra: 18.5.2006
Šifra mistra Leonarda
. : Info o filmu
. : Hodnocení uživatelů ( film hodnotil 1 uživatel )
Antee   |
. : Recenze
Pár hodin před českou premiérou se internetem začaly šířit recenze plné zlosti a zklamání, s nímž odcházeli diváci z Cannes z premiéry veleočekávaného letního blockbusteru. Nuda, prkenní herci, slabý scénář a dokonce špatná režie. Některé to nepřekvapilo, jiní zuřili, další zas nevěřili vlastním očím a jiné to naopak navnadilo ještě více. A ačkoliv jsem patřil k té poslední skupině, po shlédnutí se bohužel musím ztotožnit s tím zbytkem.
Abych začal úplně od začátku, Šifra mistra Leonarda je z Brownových románů pravděpodobně nejhůře zfilmovatelná kniha. Není to dáno pouze komplikovaným příběhem, který je prakticky neaplikovatelný na filmový jazyk, ale i samotnou strukturou knihy a způsobem vyprávění, jehož základ leží v myšlenkových pochodech hlavních hrdinů, ve způsobu, jak řeší šifry a skryté významy a jak se vypořádávají s dostupnými fakty. Pokud vůbec lze takové vyprávění přenést na plátno, chce to pak safra hodně invence a snad i jistou míru geniality. Ron Howard, který dostal Šifru na triko, má na kontě sice spoustu zajímavých snímků, pokud ale nahlédnete na jeho styl vyprávění, zjistíte, že není nic víc, než obyčejný rutinér, který disponuje vším, krom oné nutné invence. A úplně stejně je na tom Akiva Goldsman, který knize daroval podobu scénáře. Toto duo dalo dohromady tým, s jehož pomocí se jim povedlo zruinovat fenomén Šifry mistra Leonarda.
Převést knihu do scénáristické podoby je bezpochyby nadlidský výkon, což tak trochu Goldsmana omlouvá z toho, že zklamal. Scénář je skutečně jen přepsaná kniha, akorát okleštěná o některé nedůležité, leč zajímavé odbočky. Je nezajímavý a vykonstruovaný, jeho postavy tak trpí samoúčelovými dialogy/monology, což v praxi znamená, že odříkají jen to, co je nutné odříkat a pak pokračují dále. Vyšetřování jim jde pomalu samo, pomůcky a dešifrované kódy jim padají do klína a do cesty se jim prakticky nic nepostaví, což znamená akorát nudnou, nebo spíš nezáživnou cestu k finální konfrontaci. Scénář ale zdaleka není ten největší problém. Všechno to mohlo dopadnout značně lépe, kdyby Ron Howard zapojil trochu invence a snahy.
Jeho film je visuálně prázdné dílo, obrazy jsou poskládané bez jakéhokoliv visuálního génia, zdají se být „suché“, nezajímavé a jako celý film - nezáživné. Občas se Howardovi sice povede práce se světlem, nebo kompozice detailu, rozhodně to ale nestačí k tomu, aby byl film zajímavý. Šifra mistra Leonarda trpí absencí napětí, mnohdy vypadá spíš jak televizní detektivka, než jako jeden z nejdražších filmů tohoto roku (často jsem vzpomínal na Vraždy v Midsomeru), jakékoliv hlubší pojetí je prostě tatam. Howardovu rutinně odfláklou práci zachraňuje pouze Hans Zimmer, který opět exceluje s atmosférickou hudbou. Tento kontrast skvělé hudby x slabé visuální stránky ale jen potvrzuje roztříštěnost filmu a jeho celkovou slabost z hlediska režie. Ron Howard tentokráte neuspěl. Papež se směje, čtenáři pláčou.
Bylo jen otázkou času, než se dostanu k hereckým výkonům. Tom Hanks a Audrey Tautou v hlavních rolích měli být zárukou hereckého koncertu, do kterého by sem tam písknul Jean Reno, Paul Bettany, Alfred Molina, nebo Ian McKellen. Opak je znovu pravdou. Jestli se tvůrci dušovali, že Tom Hanks je herec, kterému věříte, že přemýšlí, rozhodně ještě neviděli finální záběry. Oteklý Hanks je v Šifře tak obyčejný, nudný a neprocítěný, jak jen to je možné. Jeho role se skládá z toho, že stojí, odříká repliku plnou symbolů a skrytých významů, udělá překvapený obličej č.3 a tím to pro něj hasne. Nehledě na to, že s příčeskem vypadá dost hrozně, jeho postava vůbec nefunguje. Podobně je na tom i zbytek hereckého ansáblu v čele s Audrey Tautou, která na rozdíl od Hankse díky scénáristovi pouze „divně čumí“ a semtam zopakuje nějaké důležité podstatné jméno z Hanksovy věty. Ani její kouzelná očka vás neočarují, když na vás dvě hodiny koukají s výrazem „prosím, zachraň mě, Bože!“. Všechnu pozornost na sebe strhl jeden jediný herec, který svým šarmem a přirozeností doslova „ukradl“ film pro sebe samého - Ian McKellen. Jeho sir Teabing je naprosto skvěle zahraný anglický gentleman, který strhává pozornost pokaždé, když se objeví v záběru. On jediný dokáže strhnout pozornost i tím nejnudnějším historickým výkladem - a že jich má hodně.
V Šifře mistra Leonarda je jen jeden smutek a to, že skutek utek. Na rozdíl od své napínavé a energické předlohy je film ne nudný, ale nezáživný, plný slepých míst a velmi průměrné režie. Ačkoliv si dokáže udržet divákovu pozornost až dokonce a místy se dokonce zdá být zajímavý, pocit zadostiučinění se rychle rozplyne, neboť v Šifře je spousty potenciálu, který divák cítí na sto honů, ačkoliv ho tvůrce zahrabal jak jen mohl. Nemůžu mluvit o úplné katastrofě, na sezónní hit a na film, na který by se vzpomínalo, Šifra jednoduše nemá. Z retrospektivního úhlu pohledu se zdá být vynucená a vzniklá skutečně jen za účelem vypráskat z látky peníze, dokavaď jsou za ni lidé ochotni platit. Této myšlence napovídá i vypočítavost producentů - vědí moc dobře, že i kdyby do kina šla jen polovina čtenářů, bude film dvakrát zaplacený. Že nevznikl DaVinci Code pro peníze? Ale jděte! Rozhodně tak dopadl.
Pár hodin před českou premiérou se internetem začaly šířit recenze plné zlosti a zklamání, s nímž odcházeli diváci z Cannes z premiéry veleočekávaného letního blockbusteru. Nuda, prkenní herci, slabý scénář a dokonce špatná režie. Některé to nepřekvapilo, jiní zuřili, další zas nevěřili vlastním očím a jiné to naopak navnadilo ještě více. A ačkoliv jsem patřil k té poslední skupině, po shlédnutí se bohužel musím ztotožnit s tím zbytkem.
Abych začal úplně od začátku, Šifra mistra Leonarda je z Brownových románů pravděpodobně nejhůře zfilmovatelná kniha. Není to dáno pouze komplikovaným příběhem, který je prakticky neaplikovatelný na filmový jazyk, ale i samotnou strukturou knihy a způsobem vyprávění, jehož základ leží v myšlenkových pochodech hlavních hrdinů, ve způsobu, jak řeší šifry a skryté významy a jak se vypořádávají s dostupnými fakty. Pokud vůbec lze takové vyprávění přenést na plátno, chce to pak safra hodně invence a snad i jistou míru geniality. Ron Howard, který dostal Šifru na triko, má na kontě sice spoustu zajímavých snímků, pokud ale nahlédnete na jeho styl vyprávění, zjistíte, že není nic víc, než obyčejný rutinér, který disponuje vším, krom oné nutné invence. A úplně stejně je na tom Akiva Goldsman, který knize daroval podobu scénáře. Toto duo dalo dohromady tým, s jehož pomocí se jim povedlo zruinovat fenomén Šifry mistra Leonarda.
Převést knihu do scénáristické podoby je bezpochyby nadlidský výkon, což tak trochu Goldsmana omlouvá z toho, že zklamal. Scénář je skutečně jen přepsaná kniha, akorát okleštěná o některé nedůležité, leč zajímavé odbočky. Je nezajímavý a vykonstruovaný, jeho postavy tak trpí samoúčelovými dialogy/monology, což v praxi znamená, že odříkají jen to, co je nutné odříkat a pak pokračují dále. Vyšetřování jim jde pomalu samo, pomůcky a dešifrované kódy jim padají do klína a do cesty se jim prakticky nic nepostaví, což znamená akorát nudnou, nebo spíš nezáživnou cestu k finální konfrontaci. Scénář ale zdaleka není ten největší problém. Všechno to mohlo dopadnout značně lépe, kdyby Ron Howard zapojil trochu invence a snahy.
Jeho film je visuálně prázdné dílo, obrazy jsou poskládané bez jakéhokoliv visuálního génia, zdají se být „suché“, nezajímavé a jako celý film - nezáživné. Občas se Howardovi sice povede práce se světlem, nebo kompozice detailu, rozhodně to ale nestačí k tomu, aby byl film zajímavý. Šifra mistra Leonarda trpí absencí napětí, mnohdy vypadá spíš jak televizní detektivka, než jako jeden z nejdražších filmů tohoto roku (často jsem vzpomínal na Vraždy v Midsomeru), jakékoliv hlubší pojetí je prostě tatam. Howardovu rutinně odfláklou práci zachraňuje pouze Hans Zimmer, který opět exceluje s atmosférickou hudbou. Tento kontrast skvělé hudby x slabé visuální stránky ale jen potvrzuje roztříštěnost filmu a jeho celkovou slabost z hlediska režie. Ron Howard tentokráte neuspěl. Papež se směje, čtenáři pláčou.
Bylo jen otázkou času, než se dostanu k hereckým výkonům. Tom Hanks a Audrey Tautou v hlavních rolích měli být zárukou hereckého koncertu, do kterého by sem tam písknul Jean Reno, Paul Bettany, Alfred Molina, nebo Ian McKellen. Opak je znovu pravdou. Jestli se tvůrci dušovali, že Tom Hanks je herec, kterému věříte, že přemýšlí, rozhodně ještě neviděli finální záběry. Oteklý Hanks je v Šifře tak obyčejný, nudný a neprocítěný, jak jen to je možné. Jeho role se skládá z toho, že stojí, odříká repliku plnou symbolů a skrytých významů, udělá překvapený obličej č.3 a tím to pro něj hasne. Nehledě na to, že s příčeskem vypadá dost hrozně, jeho postava vůbec nefunguje. Podobně je na tom i zbytek hereckého ansáblu v čele s Audrey Tautou, která na rozdíl od Hankse díky scénáristovi pouze „divně čumí“ a semtam zopakuje nějaké důležité podstatné jméno z Hanksovy věty. Ani její kouzelná očka vás neočarují, když na vás dvě hodiny koukají s výrazem „prosím, zachraň mě, Bože!“. Všechnu pozornost na sebe strhl jeden jediný herec, který svým šarmem a přirozeností doslova „ukradl“ film pro sebe samého - Ian McKellen. Jeho sir Teabing je naprosto skvěle zahraný anglický gentleman, který strhává pozornost pokaždé, když se objeví v záběru. On jediný dokáže strhnout pozornost i tím nejnudnějším historickým výkladem - a že jich má hodně.
V Šifře mistra Leonarda je jen jeden smutek a to, že skutek utek. Na rozdíl od své napínavé a energické předlohy je film ne nudný, ale nezáživný, plný slepých míst a velmi průměrné režie. Ačkoliv si dokáže udržet divákovu pozornost až dokonce a místy se dokonce zdá být zajímavý, pocit zadostiučinění se rychle rozplyne, neboť v Šifře je spousty potenciálu, který divák cítí na sto honů, ačkoliv ho tvůrce zahrabal jak jen mohl. Nemůžu mluvit o úplné katastrofě, na sezónní hit a na film, na který by se vzpomínalo, Šifra jednoduše nemá. Z retrospektivního úhlu pohledu se zdá být vynucená a vzniklá skutečně jen za účelem vypráskat z látky peníze, dokavaď jsou za ni lidé ochotni platit. Této myšlence napovídá i vypočítavost producentů - vědí moc dobře, že i kdyby do kina šla jen polovina čtenářů, bude film dvakrát zaplacený. Že nevznikl DaVinci Code pro peníze? Ale jděte! Rozhodně tak dopadl.
Datum: 19.5.2006 00:57 | FILM:
Autor: Štěpán Čermák